Barbora Zůnová Po třech týdnech poctivého dodržování karantény jsem si řekla, že tohle musím vidět, že to je možná naposledy, kdy uvidím Prahu prázdnou tak moc, až to znepokojuje.
Jistě, centrum je i za normálních okolností možné vidět s menším počtem lidí, ale už několikrát se mi stalo, že jsem vstala o půl šesté a na Karlově mostě jsem se neproplétala mezi „obyčejnými“ turisty – bylo tam totiž plno novomanželů, kteří si z celého světa přijeli udělat svatební fotky s Pražským hradem v pozadí.
Tohle byla jedinečná příležitost, a tak jsem v pátek večer vyrazila do ulic, protože pátek večer je celosvětový pojem, který všem pomáhá upustit páru nahromaděnou za celý týden, vidět se s přáteli a klidně hodinu chodit od baru k baru, protože je všude plno. Je přeci pátek a v Praze je kromě Pražanů, potažmo Čechů, ještě nepřeberné množství turistů, kteří se loučí se svobodou a které lze bezpečně poznat – vždycky se v té skupince najde někdo v princeznovském oblečku. A pokud ne, tak Asterix nebo pirát to jistí.
Nejsem si jistá, jestli takhle osamocenou procházku zažiji ještě někdy, ale vlastně mi to nevadí, protože slyšet svoje kroky, když jdu přes Václavské náměstí, je opravdu nezvyk.
