Barbora Čandová Hra působí komicky od samého začátku, kdy se na jevišti objeví nahý Bořek Joura s kytarou, a předlouhé vteřiny zírá do publika. K docílení humoru se však především využívá principu tzv. divadla na divadle. To znamená, že se vždy jeden z herců stane režisérem a vstupuje do zkoušení Shakespearových dramat. Tímto způsobem herci parodují svou vlastní profesi, vztahy mezi členy ansámblu, nadržování při výběru role, neschopnost naučit se text a podobně. Když už se diváci popadají smíchy za břicho, neváhají herci přidat další vtípek, který reaguje na naši současnou společnost, například politiky nebo často bizardní předávání nejrůznějších uměleckých cen.
Za nejlepší lze označit herecký výkon Václava Stojana. Jako zmatený submisivní člen souboru působí na scéně velmi komicky. Obstál také jako král Lear nebo duch Hamletova otce. Jana Posníková skvěle hraje roli autoritativní režisérky, Mercuzia, šaška nebo třeba Lady Macbeth. Oba herci se nebojí udělat si legraci z kontrastu své fyzické konstituce. Bořek Joura exceluje především v první části představení. Úvodní nahou repliku ustál bravurně, přestože i ze zadních řad je možné pozorovat na nahém těle silný tlukot srdce. Roli Julie, tedy jakousi parodii na mladou ženu, nemůže hrát nikdo jiný. Petra Konev Čiháková (Ofélie, Kordélie, čarodějnice…) a Martin Dědoch (Romeo, Macbeth, Claudius…) ve hře příliš nevynikají.
Herci v replikách Shakespearových her vesměs využívají původního textu, tedy jambického verše. Ve vlastním kabaretu však užívají hovorovou češtinu, profesionalismy a familiární výrazy. Shakespeare je zkrátka Šejky a Ofélie zase Ofča. Tento kontrast navíc podtrhuje moderní hudba, která odděluje jednotlivé Shakespearovy hry.
Kulisy se omezují na minimum. Přibližně v polovině hloubky jeviště visí opona, kterou herci podle potřeby rozevírají. Scéna příliš nepracuje s dekorativními prvky a ukazuje divadlo spíše takové, jak vypadá na divadelní zkoušce. Také rekvizity záměrně působí malorozpočtově. Například celou armádu z Krále Leara nahrazují plastoví vojáčci, a velkolepý hrad je minimalizován na dřevěné prkno.
Základ kostýmů je pro všechny herce jednotný – černé legíny a bílá košile. V průběhu hry a při výměně rolí se odlišují všelijak ovázanými košilemi a jinými kusy oblečení. Oděv respektive absenci oděvu Bořka z úvodní repliky ostatní omlouvají kvůli špatné finanční situaci na divadle.
Přiblížit dílo největšího dramatika obyčejným lidem a přitom je neunudit k smrti se Kabaretu nahatý Shakespeare vydařilo. Hra šla zdárně proti proudu v mnoha ohledech a především ukázala, že ne všechny tragédie musí být smutné.
Divadlo Tramtárie: Kabaret nahatý Shakespeare. Režie Jiří Trnka. Dramaturgie Vladislav Kracík. Scéna a kostýmy Jan C. Löbl. Hudba Martin peřina. Premiéra 19. 9. 2015.
