Ivona Dundálková Nejsou ženy, není demokracie
Otázkou je, zda na podílu žen v politice vůbec záleží a pokud ano, proč tomu tak je. Je opravdu rovnocenné zastoupení mužů a žen v rámci politiky nutností? Důležitost zastoupení žen v politickém dění úzce souvisí s demokracií jako takovou. Pokud budeme na politicky angažované ženy nahlížet jako na menšinu, neměl by jejich podíl klesnout pod hranici 30 %. Ta představuje mez, při které stále mají možnost, či řekněme sílu, prosazovat své zájmy. Podíl mužů a žen je v české populaci více méně totožný a ústavně je navíc dokládána rovnost obou pohlaví. O nízkém zastoupení žen v politice je tedy s trochou odvahy možné hovořit jako o jevu, který popírá demokratické hodnoty. „Třebaže ženy a muži jsou si v České republice formálně rovni – naše ústava a relevantní zákony zaručují ženám a mužům rovnost před zákonem a na základě ratifikace mezinárodních úmluv mají obě pohlaví i stejná politická práva – fakticky si rovni nejsou,“ míní pracovnice oddělení Genderu a sociologie Sociologického ústavu Akademie věd České republiky Hana Maříková.
Přední místa kandidátek: rezervováno pro muže
Co tedy způsobuje nízké zastoupení žen v politice? Jasná odpověď na tuto otázku zřejmě neexistuje. Klíčové je, že při volbách, ať už místních, krajských, vrcholových či evropských, kandiduje větší procento žen, než jaké je ve finále zvoleno. Nejmenší rozdíl je u voleb místních, kde se podíl kandidujících žen pohybuje kolem 30 % a o pět procentních bodů v průměru klesá podíl těch, které jsou posléze zvoleny. I přesto se tak jejich počet nachází pod zmíněnou mezní hranicí 30 %. Větší propast mezi podílem kandidujících a následně zvolených žen je poté u voleb krajských, voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a do Senátu. Jedním z důvodů můžeme být to, že na kandidátních listinách ženy často obsazují nevolitelné pozice. „Je pravdou, že jsem si všiml, že i v naší obci, jsou na prvních místech vždy muži, a když se teď volilo krajské zastupitelstvo, tak to bylo to samé. Nikdy mě nad tím ale nenapadlo přemýšlet,“ uvedl Václav Novák z obce Pohořelice na Zlínsku. Tyto rozdíly jsou pozorovatelné i na úrovni různých politických stran. Kupříkladu při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 za Stranu zelených kandidovalo 34 % žen, tvořily však nakonec 50 % zvolených zástupců. Jedná se tak o historicky největší počet zvolených žen do Poslanecké sněmovny. Příkladem zcela opačným je Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová, za kterou v roce 2013 do Poslanecké sněmovny kandidovalo 22 % žen, zvolena však nebyla žádná.
Situace v regionu
Zaměříme-li pozornost pouze na politiku regionální, tedy místní a krajskou, od voleb roku 2014 tvoří podíl političek asi 23 %. V zastupitelstvech obcí a měst je v současnosti 27, 1 % žen a v krajských zastupitelstvech 19,7 % žen. Kupříkladu v okresu Zlín, kterého se týkají i následující texty tohoto projektu, je v zastupitelstvech 89 vesnic a měst necelých 25 % žen. Pouze v zastupitelstvu čtyř obcí tohoto okresu je větší podíl žen oproti mužům a jen v jedné z nich je rozdíl mezi počtem mužů a žen větší než jedna. „Zastupitelstvo naší obce je patnáctičlenné, z toho je šest žen. Myslím, že to není špatné, jelikož vím o několika obcích na Zlínsku, kde v obecním zastupitelstvu není žena žádná nebo je jich opravdu minimum. Pokud si dobře vzpomínám, tak bylo v jednom z uplynulých volebních období v radě naší obce dokonce více žen než mužů,“ uvedl starosta obce Halenkovice Jaromír Blažek. V zastupitelstvu Zlínského kraje je po loňských volbách 22 % žen, tedy 10 žen ze 45 členů.
Kvóty po vzoru seveřanů
Jak si Česká republika v tomto ohledu vede ve srovnání se zeměmi Evropské unie? Co je příčinou rovného postavení mužů a žen v některých evropských státech? Pokud srovnáme situaci České republiky s ostatními členskými zeměmi EU, nestojí si moc dobře. V některých členských zemích, například ve Švédsku, Finsku, Dánsku nebo Španělsku, fungují kvóty, které efektivně regulují zastoupení obou pohlaví na kandidátních listinách. „Severské státy jsou také jedinými, kterým se dlouhodobě daří dosahovat vyrovnaného zastoupení mužů a žen v politice, tj. zastoupení každého pohlaví se pohybuje mezi 40 a 60 procent,“ uvádí koordinátorka společnosti Fórum 50 % Veronika Šprincová. V naší republice se o rovnocenné zastoupení mužů a žen na volebních kandidátkách pokoušel návrh tzv. zipového zákona. Jeho poslední verzi ale vláda v roce 2015 zamítla.
Neprostupné bariéry
Jaké jsou tedy charakteristiky žen, kterým politika své dveře otevírá a co ženám ve vstupu do ní brání? Ve vyspělých demokraciích je pro možnost vstupu žen do politiky charakteristická především úroveň vzdělanosti, míra zaměstnanosti a míra reprodukce. Ženy v našich podmínkách dosahují vysoké úrovně vzdělanosti, jejímž ukazatelem je větší počet ženských absolventů vysokých škol. V posledních letech, mimo období péče o děti, je mezi ženami nízká míra nezaměstnanosti a nízká je také míra reprodukce. I přesto jsou ženy v české politice, a to především na její vyšší úrovni, tzv. podreprezentovány. Navíc existuje hned několik bariér, které jim do politiky brání vstupovat. Jednou z nich je stále přetrvávající model patriarchální rodiny, kdy je pro většinu žen rozhodující skloubení politického života s životem rodinným. Dále také rozdílná měřítka pro muže a ženy, které jsou jim přisuzována veřejností, tedy voliči. Ženy jsou jimi vnímány jako citlivé, mající pochopení a schopné empatie, zatímco muži jako rozhodní a neústupní.
Nezájem žen a odstup mužů
Podporuje tedy veřejnost ženy v politice nebo je naopak podceňuje? A shledává rozdíly mezi jejími jednotlivými úrovněmi? Podle projektu Vyrovnávání šancí žen a mužů v rozhodovacích pozicích a politice veřejnost soudí, že je ženám vstup do politiky stěžován především rodinnými povinnostmi, tradicemi a společenskými podmínkami. „Žena je tady pořád brána jako matka a při jejím vstupu do politiky záleží na tom, v jakém rodinném prostředí žije, zda má tolerantního partnera, který je ochoten a schopen nahradit částečně její roli. Může to s sebou přinášet časovou zátěž a požadavek na flexibilitu a jak známo, u nás kupříkladu mateřské školky končí ve čtyři hodiny nebo ještě dřív, to samé školní družiny. V tomhle by mohlo spočívat jisté omezení žen,“ uvedl Martin Plášek z Luhačovic. Avšak jako příčinu jejich nízkého zastoupení označilo 60 % oslovených občanů nezájem žen samotných. Téměř stejná část oslovených, konkrétně 59%, podpořila také tvrzení, že muži mezi sebe ženy jednoduše nepustí.
Podle projektu Ženy a muži v rovnováze z konce roku 2014, kterého se zúčastnila více než tisícovka osob, mezi kterými byl vyrovnaný počet mužů a žen, je zastoupení žen v české politice nedostatečné. Často poukazovali na rozdílnost mezi politickými úrovněmi. Místní politiku vnímají jako prostředí, kde nepoměr mezi ženami a muži není tak do očí bijící. V opozici pak dle nich stojí politika vrcholová. „Komunální polita je vnímána zpravidla jako místo, kde je snadné se prosadit a kde jsou ženy vidět, čemuž napomáhá i skutečnost, že řada lidí má osobní zkušenost se schopnými političkami ve svém okolí (starostkami, zastupitelkami, atd.), uvádí socioložka Marta Vohlídalová.
Řešení v příčině
Je změny v tomto ohledu možné dosáhnout? Jakou cestou lze eventuálně zvýšit zastoupení žen v politice? Názory se různí. Při hledání odpovědi je podle politoložky a socioložky Petry Rakušanové třeba přihlédnout k příčinám jejich nízkého zastoupení. Pokud je příčinou to, že samy ženy do politiky vstupovat nechtějí, tedy individuální faktor, je jedinou možností generační změna, která by odstranila stále existujících gendrové stereotypy a posílila osvětu veřejnosti, především skrze média. Pokud jsou vinné společenské podmínky, tedy společenský faktor, situace se změní, pokud dojde k vyrovnání příležitostí žen a mužů ve společnosti. Dalším důvodem může být také situace uvnitř konkrétních politických stran, tedy institucionální faktor. V tomto případě by napomohlo zavedení vnitrostranických mechanismů, kvót. Těmi se kupříkladu řídí Česká strana sociálně demokratická, která si v roce 2015 odsouhlasila čtyřiceti procentní zastoupení žen v rámci sněmovních a krajských voleb a do jisté míry také Strana Zelených a Komunistická strana Čech a Moravy.
Genderový rozkvět
Jsou snahy o rovnocenné postavení mužů a žen v české politice opravdu snahy o rovnost obou pohlaví nebo hraničí s jistou podobou feminismu, která se snaží postavit mužskou část politické scény do role utlačovatelů? Je pravdou, že za vznikem publikací spojených s danou tématikou stojí ve většině případů odborníci ženského pokolení. I přesto se jejich výklad proti mužskému pohlaví útočně nestaví, pouze se snaží objektivně zmapovat tento problém. Pátrají po příčinách, historických změnách, soudobém stavu, důsledcích, možných řešeních a vyjadřují své vize do budoucna. Je vcelku logické, že o tomto tématu hovoří právě ženy, kterých se toto téma primárně týká. Jak muži, tak ženy, ať už z řad odborníků či prosté veřejnosti, souhlasí s tím, že je v politice žen nedostatek. Můžeme tedy doufat, že této problematice bude i nadále věnována pozornost a dojde k výše zmiňované změně. Bylo by načase vyvrátit větu, která zazněla z úst bývalého prezidenta Václava Havla při novoročním projevu roku 1990: „Naše země, co se týče genderové nerovnosti, nevzkvétá.“
