Pavlína Maryšková 
V dnešní době na telefon fotíme všichni pořád. Co vás přivedlo k tomu, fotit profesionálně?
Moc ráda bych řekla, že mě k focení dovedl někdo z rodiny, a že se tahle tradice u nás dědí, ale vlastně jsem v naší rodině jediná, koho focení baví. Táta nás jako děti fotil, abychom měli vzpomínky, ale nikdy jsem si nevšimla, že by se tomu jinak více věnoval. K focení jsem se vlastně dostala díky kamarádkám na gymplu a jejich sdílení na Instagramu. Bylo mi v té době asi šestnáct a Instagram jsem si teprve zakládala, zatímco ony už měly nádherný profil z krásných fotek. Ať už vyfotily cokoli, vypadalo to prostě dobře. Snad všichni v té době používali aplikaci VSCO. Fotografie se neořezávaly, přidávaly se na ně různé předpřipravené filtry a zveřejňovaly se s bílým okrajem, aby fotka zůstala celá. Schválně, kdo z nás si to ještě pamatuje? Já jsem si taky chtěla vytvářet hezké vzpomínky a přinášet skrz fotku divákovi emoce. A zůstalo mi to.
Jak jste se naučila fotit?
Když jsem si poprvé půjčila foťák od přítele mé ségry a začala s ním fotit, zkoušela jsem nejdřív plně automatické režimy. Ale to mě moc nebavilo. Chtěla jsem jít víc do hloubky, takže jsem se začala učit s plně manuálním režimem a projíždět různé weby, koukat na videa a zjišťovat, jak to všechno spolu souvisí a funguje. A jsem moc ráda, že jsem to udělala už na začátku, protože je podle mě opravdu důležité pochopit, jak funguje expoziční trojúhelník. No a poslední asi tři roky mě hodně baví fotit lidi. Dřív jsem fotila víceméně jenom krajinu. Loni jsem navštívila fotoworkshop na Tenerife a za chvíli pojedu na fotografický workshop, který spojuje psychologii a fotografii. Jedním z témat, které budeme probírat, je například emoce ve fotografii – jak uvolnit emoce a porozumět jim.
Postprodukce je nedílnou součástí profesionálního forcení. Jak k ní přistupujete vy?
Pár let už používám aplikaci Lightroom, občas mi pomůže i Photoshop. Člověk si tam může vytvořit svoje vlastní šablony nebo si je koupit i od jiných umělců a použít je na svoje fotografie.
Máte nějaké idoly, kterými se inspirujete?
Z ČR je to například Míša Rusaňuková, Marek Sybal nebo Karel Vlček – fotograf lezců. Já jsem se o něj sice pořádně začala zajímat až letos, ale to, co dokázal zachytit při lezení na skalách, a co pro něj lezci dělali, je úžasné. Čekal na správné světlo, nikam nespěchal a lezci taky ne. Dovedu si představit, že focení mělo krásnou a příjemnou atmosféru. Určitě bych byla moc ráda, kdyby se mi povedlo vytvořit ve skalách alespoň z části to, co se podařilo jemu.
Tvoříte jen pro svou vlastní značku?
Fotím sama za sebe i pro klienty. Například pro pořadatele různých akcí nebo když fotím nějaký větší koncert, tak pro hudební médium, kde je focení spojené i s psaním reportáže. Momentálně fotím pro Hudebniknihovna.cz.
Takže taková brigáda ke studiu?
V létě jsem si založila živnost a mám focení jako práci na plný úvazek, takže už nestuduji. Ale myslím si, že by se určitě dalo s focením začít při studiu. Vždyť jsem tak začínala taky, i když jsem si fotila jen pro sebe. Ale mám kamarády, kteří fotí při studiu i nějaké zakázky.
Na Instagramu jsem viděla, že nabízíte termíny k soukromému fotografování, je o službu velký zájem?
U nás na Broumovsku je fotografů víc a o mně se to ještě úplně nerozkřiklo, takže rvačka o termíny úplně není. Vždycky se však najde někdo, kdo má o focení zájem. Věřím, že se to do budoucna zlepší a doufám, že se mi povede fotografování ještě víc rozjet.
Při fotografování se člověk jistě seznámí se zajímavými lidmi a získá nečekané zážitky, je to tak?
Letos jsem toho zažila spoustu. Třeba focení koncertu, kde si mě kapela na poslední refrén přídavku pozvala na podium a já zpívala s nimi. Nebo focení v létě na skalách, kdy jsem jako ne moc dobrý lezec a člověk, který má strach z výšek, musela vylézt na třicetimetrovou skálu, a ještě přelanit dalších třicet metrů nad propastí k druhé skále. Visela jsem na lanech ve vzduchu a pořádně nedosáhla na skálu, abych se o ni mohla opírat. A takhle jsem fotila lezce, který lezl po skále nahoru. Tenhle zážitek trval asi čtyři hodiny i se slaněním dolů. Nutno říct, že mě nikdo nenutil. Já ty fotky chtěla, proto jsem se rozhodla to udělat. Nahoře jsem pak občas litovala a nadávala si, ale takhle zpětně jsem ráda, že jsem z toho nevycouvala. Další skvělý zážitek bylo focení festivalu Banát v Rumunsku. Taky chtějí tímhle festivalem vydělat peníze pro místní.
A naopak, stalo se vám něco, na co byste raději zapomenula?
Jediné, co si teď tak vybavuji je, že mě na chvilku při focení koncertu zradila technika. Ale po chvilce se zase rozběhla, takže nic extra hrozného. Vlastně si vzpomínám ještě na jeden okamžik Byl to rok 2020, kdy jsem kamarádovi fotila svatbu. Při přetahování fotek z karty mi zničehonic vypnul noťas a zničil tím i SSD kartu z foťáku, která k němu byla připojená. Naštěstí fotky z obřadu už byly přetažené, ale večerní párové focení se už nepodařilo zachránit.
Práci Elišky můžete sledovat na Instagramovém profilu @eliskapalhounova.
