Proměna

Spisovatelka Jeanne (Sophie Marceau) je zaměstnaná a zcela pohlcená psaním svého románu. Z ničeho nic ale začíná pozorovat podivuhodné jevy, které začínají přestavěním nábytku v celém bytě, změnami podob manžela, matky, svých dětí  a Jeanne samotné konče. Její rodina, která má najednou tvář úplně cizích lidí, však nic zvláštního nepozoruje a Jeanniny halucinace dávají za vinu stresu okolo dokončení románu. Sama Jeanne ale ví, že je v tom něco jiného a začíná si to spojovat se svým dětstvím a s autonehodou, kterou v osmi letech zažila a před kterou si vůbec nic nepamatuje. Začíná, teď už s tváří Monicy Bellucci, pátrat po své minulosti, k čemuž jí pomůže stará fotografie, kterou nalezne v bytě své matky. Ta ji zavede do malého městečka v Itálii, kde s hrůzou zjišťuje, co se vlastně tehdy stalo.

Téma je to jistě zajímavé, herecké obsazení naprosto brilantní, ovšem zpracování lehce pokulhává. Film, s místy až hororovým nádechem, má zajímavý začátek, dále ale už nic nového nenabízí. To se týká třeba dvou postelových scén, které jsou téměř stejné a vypadá to, jako by režisérce trošku došly nápady.  Některé scény ale určitě stojí zato, například když probíhá finální proměna Sophie Marceau v Monicu Bellucci, divákovi se tají dech. Na filmu se mi líbí, že nutí člověka trochu se nad tímto tématem zamyslet, a to i po skončení filmu. Ovšem nebýt tak půvabného ženského obsazení, nevím, jestli bych se na film ještě někdy znovu podívala.