Sabina Šťástková 
Dane, atletice se věnujete osm let. Čím Vás tento sport okouzlil?
Hlavně tím, že je to individuální sport. Každý si musí odmakat to svoje. Člověk se musí spoléhat akorát sám na sebe, protože nikdo jiný to za něj neudělá. To mě na tom baví. Čím víc toho natrénuji, tak tím víc toho pak dokážu v závodě a přiblížím se svému vysněnému cíli.
Jaký je Váš vysněný cíl?
Určitě bych se chtěl podívat na nějakou vrcholnou akci, jako je například atletické mistrovství Evropy nebo světa. A když říkám podívat, tak to nemyslím jako divák, ale jako hvězda naší české výpravy. (smích)
Ve své sbírce úspěchů už ale přeci máte bronzovou medaili z Mistrovství Evropy v netradičních vrzích. Tuto akci neřadí na stejnou úroveň?
Rozhodně tuhle bronzovou medaili považuji prozatím za můj největší úspěch. Ale ruku na srdce, klasické atletické mistrovství je úplně jiná liga. Ať už z hlediska sledovanosti, tak také z hlediska konkurence. Přece jen tyhle akce mají nesrovnatelně větší mediální pozornost a daleko lepší výkonností úroveň. Těžko uvidíte Tomáše Staňka soutěžit na netradičních vrzích.
Máte za sebou už celou řadu závodů. Potkal jste na nich nějaké známé sportovní celebrity?
Měl jsem možnost vidět už několik známých sportovců. Od těch českých, jako je například Barbora Špotáková nebo Jan Železný, až po ty zahraniční. Největší radost jsem měl ze setkání s Ryanem Whitingem, který dokonce dvakrát vyhrál Halové mistrovství světa v atletice. Dalším hvězdným sportovcem, kterého jsem osobně potkal, byl držitel starého světové rekordu v hodu oštěpem Uwe Hohn.
Kdo Vám z těchto osobností připadal nejsympatičtější?
Bez debat Bára Špotáková, protože je šampionkou nejen svými výkony, ale také svou skvělou povahou. Nejenže se věnuje fanouškům, ale taky ráda poradí. Opravdu se s ní moc dobře povídá. Řada sportovců by se od ní mohla učit.
Je naopak někdo, kdo Vám nesedl?
Každý potká někoho, koho nemusí mít zrovna dvakrát v lásce, nebo na něj zkrátka neudělal dobrý dojem. To platí jak v běžném životě, tak i v atletice. Pro mě byl největším zklamáním člověk, ke kterému vzhlížím jako k vynikajícímu sportovci, ale po osobním setkání už ne jako ke člověku. Vzhledem k tomu, že k němu však stále chovám velký sportovní respekt, ho ale nechci konkrétně jmenovat.
Teď trochu z jiného soudku. Co byste vy jako zarytý sportovec vzkázal lidem, kteří s atletikou chtějí začít, ale nemají dostatek odhodlání a pevné vůle?
Rád bych jim vzkázal, aby se určitě ničeho nebáli a dorazili se podívat na trénink. Mohou si pak alespoň na vlastní pěst vyzkoušet, která z atletických disciplín je bude bavit nejvíce. Myslím, že si každý nějakou oblíbí, jelikož výběr je opravdu pestrý. Někomu třeba bude sedět běh, jinému zase spíše silovější disciplíny jako mě. Je to o tom, aby se lidé hlavně nebáli a přišli. Jak se říká, za zkoušku člověk nic nedá.
