Anna Kotková 
Nové české drama, které se na plátnech objevilo na podzim letošního roku, popisuje příběh Andreji Absolonové, české vrcholové skokanky do vody. Film je založen na skutečnosti a odhaluje proměnu životního stylu hlavní hrdinky. V hlavní roli se nám představila slovenská herečka Natália Germáni, která lehce měkčí, avšak plynulou češtinou ztvárnila mladou skokanku. Herečka podala obdivuhodný výkon a velice přesvědčivě vykreslila osobnostní proměnu z uznávané skokanky, až po přední českou pornoherečku. Tvůrcům se velice povedl výběr herečky, která je vizuálně velmi podobná reálné postavě.
Režisérkou a scénáristkou Jejího těla je méně známá tvůrkyně Natálie Císařovská, která má za sebou několik krátkometrážních filmů. Její tělo je jejím prvním větším počinem. Nejen herecký výkon Natálie Germáni pomohl k docílení celistvého obrazu přeměny postavy Absolonové z krásné sportovkyně po unavenou, bohémským životem poznamenanou pornoherečku. Nedílnou součástí jsou totiž také kostýmy a líčení, které bravurně a detailně podporují proměnu. Kostýmy a líčení úzce souvisí s výstižným nastíněním doby, ve které se příběh odehrává. Tedy 90. léta minulého století.
V kontextu doby jsou tedy v dramatu příznačné účesy, oblečení, ale také rekvizity. Typicky si onu historičnost můžeme uvědomit také na technologiích, jejichž proměna je v průběhu let velice značná. Příkladem může být scéna, kdy vede Andrea hluboký rozhovor s otcem ohledně své kariéry, objeví se v záběru DVD a kazety s její pornografickou tvorbou. Tuto formu dnes již z velké většiny nahrazuje internet. Ve svém pokoji Andrea často poslouchá rádio nebo hudbu ve sluchátkách, které jsou napojené na přehrávač z dnešního pohledu již zcela zastaralý.
Celý film je primárně veden zvukovou složkou, která dodává filmu hloubku a originálním a poutavým způsobem udržuje divákovu pozornost. Mluveného slova je ve filmu pomálu, což není vůbec na škodu. Ba naopak! Tvůrci efektivním způsobem využili ticho ke zdůraznění dramatických momentů. Převážně dynamická a chvílemi třesoucí se kamera ještě podporuje napětí. Dokonalé propojení zvukových prvků s autentickou kamerou nastoluje pomyslnou druhou dimenzi chápání díla. Tou jsou brilantní scény vykreslující vnitřní hlasy a pocity, které hlavní hrdinka prožívá. V těchto scénách jako by se zastavil čas. Tvůrci si s těmito záběry fantasticky pohráli a nešetřili detaily.
Film je v kinech uveden ve dvou verzích. Jedna od patnácti a druhá od osmnácti let. Po zhlédnutí verze od osmnácti let odhaduji, že se verze liší v množství explicitních scén z pornografického průmyslu, kde jsou detailně zobrazená nahá těla a soulož. Tyto scény hodnotím jako zcela zbytečné a pobuřující. Ničí tak divákovu představivost a do kina nepatří. Drama očekává diváka, který k pochopení díla nutně potřebuje vše zcela vylíčit do nejmenších detailů. Tyto scény se dají ladně naznačit, aniž by absence detailního zobrazení bránila v porozumění.
Nejenže dílo přesně popisuje životní příběh reálných událostí, ale hlavně dějovou linii podává přesvědčivě a detailně. Přimhouříte-li oči k sexuálně explicitním scénám, dozvíte se zajímavý a hořkosladký příběh ambiciózní ženy, která opravdu žila. Zhlédnutí filmu doporučuji nejen z hlediska rozšíření svého vědění o českých osobnostech, ale hlavně pro krásnou a kvalitní řemeslnou filmařskou práci.
