Theo Mariánek 
Mean Girls (2004) skrze Cady, jejíž postavu ztvárnila tehdy vycházející hvězda Hollywoodu Lindsay Lohan, sleduje komplikovanou hierarchii North Shorské střední školy, jíž dominují Karen Smith (Amanda Seyfied), Gretchen Wieners (Lacey Chabert) a Regina George (Rachel McAdams), kterým celá škola přezdívá "Plastičky". Původní film s osmnácti milionovým rozpočtem vydělal filmařům něco málo přes sto třicet milionů, sedminásobek své ceny. Když tedy bylo oznámeno, že na nejnovějším zpracování filmu opět pracuje Tina Fey, tentokrát s dvojnásobným rozpočtem, všichni měli vysoká očekávání. Zatím to ovšem vypadá, že spousta faktorů pracuje v jeho neprospěch. Za prvé, jen týden před premiérou muzikálu do kin přišel mnohem více očekávaný druhý díl Duny se Zendayou a Timotheé Chalametem v hlavních rolích. Promítání obou filmů se navíc většinou překrývají, takže zatímco sál s Dunou praskal ve švech, na Mean Girls nás dorazilo deset. Za druhé se Mean Girls 2024 bohužel příliš opírá o svého předchůdce stejnou měrou, jako se od něj snaží distancovat. Tina Fey nejspíš (správně) předpokládala, že velkou část diváků budou tvořit lidé, kteří viděli původní komedii, což ji samozřejmě vedlo k hledání rovnováhy mezi inovací a nostalgií, ale bohužel také k opomenutí klíčových momentů a vlastností hlavních postav, které opakování ikonických hlášek, ani cameo Lindsay Lohan nedokáže zakrýt. Nejvíce se tyto nedostatky odráží na postavě Reginy.
Hned na začátku musím říct, že všichni herci v letošním remaku stáli před obrovskou výzvou, především Angourie Rice a Reneé Rapp představující role Cady a Reginy. Rachel McAdams před dvaceti lety odvedla neuvěřitelnou práci. Regina v jejím podání sršela charismatem a arogancí. Ve chvíli, kdy bez mrknutí oka jediným telefonátem obrátí jedné spolužačce život naruby, je všem jasné, že s Reginou si není radno zahrávat. Zároveň ale v druhé polovině filmu, kdy ji Cady úspěšně připraví o vše, na čem jí záleželo, ukáže i svou zranitelnou stránku. McAdams hrála komplexní postavu, Reneé Rapp hraje její karikaturu. Rapp oplývá přirozeným charismatem. Když se jako Regina poprvé objeví ve školní jídelně, vypadá úžasně. Jak Rapp zpívá v čísle Meet the plastics, Regina je "massive deal". Všichni studenti hledí před sebe, a nikdo kromě Cady se s ní neodváží navázat oční kontakt. Tím ovšem její charakterizace končí. Kamkoliv Regina přijde, všichni ji poslouchají na slovo, aniž by hnula prstem. I na Halloweenské párty, kde původní Regina přesvědčí svého bývalého přítele Aarona (Jonathan Bennett/Christopher Briney), že je jím Cady posedlá, nová Regina ho prostě jenom svede. Muzikál divákům nikdy nenabídne žádný důvod, proč se před ní má celá škola včetně zaměstnanců na pozoru. Ani v moment, kdy kvůli Cady dosáhne na absolutní dno, se na jejím charakteru nic nezmění. Lidi se jí posmívají, ale Reginina důstojnost a arogance zůstávají nedotčené. Všechno na ní je performativní, kromě jejího hněvu.
Co se performancí týče, obsazení filmu je sestaveno z talentovaných zpěváků a tanečníků. Celý muzikál je rámovaný právě jako muzikál sestavený Cadyinými přáteli Janis (Auli'i Cravalho) a Damianem (Jaquel Spivey), čímž filmaři odstranili Cadyin vnitřní dialog provázející původní příběh, nicméně se rozhodli ponechat si Cadyiny halucinace školy jako africké savany. Takové rozhodnutí by nepředstavovalo problém, kdyby se vztahovalo na všechny choreografie, a ne jenom na zdánlivě náhodně vybraná čísla. Jednotlivé sestavy taky po většinu času trvaly příliš dlouho. Jakmile jakákoliv postava začala zpívat, naplnil sál kolektivní povzdech, během Janisina čísla I'd Rather Be Me se tři z původních deseti návštěvníků zvedli a odešli.
Co se změnilo v příběhu samotném?
Nic moc. Cady žila v Keni pouze se svou matkou (Ana Gasteyer/Jenna Fischer) a do Ameriky se přestěhují, ne kvůli matčinému výzkumu, ale protože se Cady cítila izolovaná. Paní Norbury (Tina Fey) je ve vztahu s ředitelem Duvallem (Tim Meadows) Janis, je v nové verzi skutečně lesba (jméno její přítelkyně není nikdy zmíněno, kromě tří krátkých prostřihů se na plátně ani neukáže), trenér Carr se nezajímá o školačky, a Cady během vánočního vystoupení Reginu potopí namísto toho, aby jí pomohla, což v původním filmu vedlo k tomu, že si získala její důvěru. Obecně vztahy mezi Cady, Reginou, Gretchen a Karen (Avantika) téměř vymizely. Regina Gretchen nemůže z neznámého důvodu vystát, Gretchen z neznámého důvodu záleží na jejím názoru a Karen by v tomhle novém podání vůbec nemusela existovat, protože skoro s nikým za celý film nepromluví. Mimo pár dalších zanedbatelných změn se jedná o prakticky identické dílo, jenom o půl hodiny delší a s minimální hloubkou postav.
Hodnocení
Po srovnání obou filmů se přikláním k názoru, že původní zpracování daleko přesahuje svého následníka jako příběh i jako komedie. Ano, některé vtipy a slovní obraty stihly za dvacet let zežluknout, ale ne natolik, aby se na celé dílo dalo zanevřít. Zpracování z roku 2024 je vizuálně hezčí, ale na estetice a nostalgii samotných se nedá stavět. Nenazval bych Mean Girls 2024 zcela bezduchým filmem, ale rozhodně zbytečným.
