Dominika Plavková 
První den voleb se naše komise sešla o půl druhé odpoledne. Měli jsme tedy půl hodiny na přípravu. Nejprve přišla na řadu dezinfekce celé místnost, poté rozdělení úkolů a než jsme se nadáli, přišel do místnosti první volič. Letos jsme lidi do místnosti museli pouštět po jednom. Za což jsem byla vděčná, protože ihned po otevření volební místnosti by se jich dovnitř nahrnulo snad třicet. Vypadalo to, jakoby čekali připraveni na značkách, dokud neodbije druhá hodina.
Kromě roušek, rukavic a dezinfekce nás chránilo ještě plexisklo, to však někdy v kombinaci s ústenkami komplikovalo dorozumívání s voliči, hlavně s těmi nedoslýchavými. Pro lidi, kteří si s sebou nepřinesli vlastní propisky, jsme měli k dispozici náhradní, které se musely po každém použití dezinfikovat. Roušku si nezapomněl vzít nikdo, i když jsme, pro jistotu, měli nachystané i ty.
A jste to vážně vy?
Protože identifikace lidí je trochu komplikovaná, když mají zakrytou většinu obličeje, museli jsme voliče žádat, aby odstoupili od plexiskla a na pár sekund si stáhli roušku. Nikdo s tím naštěstí problém neměl. Ale spoustě lidem to přišlo děsně vtipné a po sundání roušky se na vás zašklebili tak, že vypadali úplně jinak než na své občance. Navíc se mi už při padesáté hlášce „No jsem to fakt já, hahahaha," těžko ovládal můj znechucený výraz, což ale naštěstí nemohl nikdo vidět. Takže vlastně díky bohu za roušky.
V našem okrsku se tentokrát volilo nejen do kraje, ale i do Senátu, což některé lidi dost mátlo. „Jsem povinen volit i do Senátu?" ptal se jeden starší pán. Spousta voličů ani netušila, že tuto možnost mají. U některých jedinců jsem se dokonce bála, že přijde otázka: „A co je vlastně ten Senát?"
Další komplikace přinášelo i to, že sídlem našeho volebního regionu při senátních volbách je město Rychnov nad Kněžnou. Nejeden člověk to považoval za chybu v tisku. „Budete volit i do Senátu?" ptali jsme se. Jedna mladá paní odpověděla: „No ráda bych, ale mně přišly jenom papíry, kde bylo napsáno Rychnov nad Kněžnou." Takže nás opět čekalo vysvětlování, jak to s těmi volbami vlastně je.
Ve volební urně málem skončil i občanský průkaz
Druhý den jsme už byli trochu unavení. Hlavně nejspíš z toho nekonečného opakování. „Ano, obě obálky do jedné urny," jsem řekla asi stokrát. Ale ani v sobotu jsme se nenudili, lidé chodili průběžně celý den. „Dejte prosím velký papír do velké obálky a malý papír do malé!" No, samozřejmě bylo i pár osob, kteří to i přes naše instrukce nepochopili. Někteří lidé dokonce vložili oba hlasy do jedné obálky. Jeden starší pán se dokonce spletl a málem do urny hodil svůj občanský průkaz, naštěstí jsme mu to stihli včas rozmluvit. Poslední volička to stihla dvě minuty před koncem a poté nás čekalo sčítání. To jsme stihli poměrně rychle, stejně jako minulý rok. První volební víkend je za námi. Naší komisi však nadcházející víkend čeká ještě druhé kolo senátních voleb. A já doufám, že účast bude alespoň tak vysoká jako v prvním kole a že si lidé do příště vymyslí nějakou originální hlášku, až si budou muset sundávat roušky.
