Štěpán Dancinger
Jaký je tvůj největší dosavadní úspěch?
Mezi můj největší dosavadní úspěch patří určitě starty za národní tým do 19 let. Rozhodně to byl největší sportovní zážitek a rád na to často vzpomínám.
Jak bys srovnal klubový florbal s reprezentací?
Rozdíl na klubové a reprezentační úrovni je opravdu velký. Na reprezentačních trénincích je větší konkurence, větší rychlost, zkrátka vše na vyšší úrovni. Klubové tréninky jsou ovšem taky na kvalitní úrovni, ale rozhodně tam není tolik taktických pokynů obzvláště do rozehrávky.
Je těžké se prosadit? Ať už do reprezentace, nebo třeba do ciziny?
Je to určitě velice obtížné, ale nemyslím si, že nemožné. Podle mě velice záleží na tom, v jakém žijete městě. Když bydlíš třeba v Praze nebo Ostravě, máš větší šanci se dostat do reprezentace než kluci z malých měst. Ve velkých městech sídlí florbalové velkokluby jako např. pražský Tatran Střešovice, nebo ostravské Pepino. Vše je zde kvalitnější, protože že florbal vznikal. Další důležitý faktor je určitě práce navíc, bez které to zkrátka nejde, když máš vysoké ambice. Do ciziny je to ještě těžší, konkrétně do Švédska, což je kolébka florbalu. Do Švédska míří nejlepší z nejlepších Čechů.
Jaké jsou tvé cíle do budoucna?
Mám jeden cíl a to je dostat se do extraligy mužů. Vím, že to bude těžké, ale věřím, že když na sobě budu tvrdě pracovat a dělat věci navíc, tak se mi to jednou povede.
Jaký je tvůj oblíbený, nebo vysněný klub? Máš nějakého oblíbeného hráče?
Můj oblíbený tým je tam kde hraji, protože se tam cítím dobře a jsme skvělá parta. Co se týče týmu, který sledují mimo nás, tak se jedná o Bulldogs Brno a švédský Falun a Linkoping. Můj nejoblíbenější hráč je Švéd Johannes Larsson, který obléká dres Falunu. Snažím se hrát jako on. Máme podobný styl hry, oba jsme siloví hráči, těžíme z osobních soubojů a střely. Hlavní rozdíl je ten, že je o několik levelů přede mnou.
Sleduješ florbal v televizi, nebo se soustředíš jen na svoji hru?
Florbal v televizi občas jen sleduji. Nedívám se na každý přímý přenos, ale když mám čas, tak program nepřepnu. Snažím se okoukat nové věci, konkrétně na mém postu, což je pravé křídlo a někdy centr. Někdy se jezdím na zápasy dívat i osobně, což se s televizním utkáním nedá srovnat. Když hraji zápas já, snažím se koncentrovat maximálně na svůj výkon.
Jak ses vůbec k florbalu dostal?
Florbal jsem začal hrát v první třídě, když mi bylo 6 let. Vždy jsem chtěl hrát hokej, ale jelikož v našem okolí nebyl žádný zimní stadion, zkusil jsem florbal, protože mi připadal podobný hokeji. Znal jsem trenéra, který u nás trénoval, a tak jsem se ho přišel zeptat, jestli bych nemohl chodit do florbalu a od té doby jsem zapálený do hry.
Potkalo tě za tvou dosavadní kariéru nějaké zranění?
Potkala mě 2 větší zranění. Před třemi roky jsem si při zápase vyvrknul kotník, se kterým jsem si do budoucna užil hodně problémů, které naštěstí celkem vymizeli, což musím zaklepat. Letos jsem si nešťastně zlomil ruku a musel jsem vynechat 7 zápasů základní části. Teď jsem zdravý a doufám, že to tak i zůstane.
