Jak se Vám dneska hrálo, co lidi a celková atmosféra?
Susha: Dneska se nám hrálo výborně.
Fido: A lidi byli skvělí.
Susha: Ale dneska to byl takovej trošku výjmečnej koncert pro nás, protože jsme měli záskok za bubeníka a nepřijel nám trumpeťák, kterej musí učit děti v základní umělecký škole.
Fido: Takže to bylo trošku složitější.
Susha: Takže to bylo trošku napínavější pro nás, ale jako dobrý, nakonec to nějak dopadlo.
Jaký byl prvotní impuls k tomu, aby s Vámi začal spolupracovat Dr. Kary?
Susha: To už je fakt strašně stará historka. Kučín, kytarista jezdil na techna a Kary tam zpíval, tak se domluvili a on přišel a tak nějak to prostě vzniklo.
Fido: Jsou za tim drogy.
Susha: Bohužel.
Když už se bavíme o dávné historii, tak jak jste se vlastně dali do téhle sestavy?
Fido: To ne, na to se neptej, to jsou strašně starý věci, který už jsou milionkrát řečený.
Susha: Tak to řekni Fido, je to taková romantická historka.
Fido: Prostě klasická historka, kterou si přečteš úplně o každý kapele. Začneš ve sklepě s pár lidma, pak jich pár vyhodíš, pár jich příjde, nakonec se ti to ustálí, pak zase někdo odejde, protože třeba nestíhá, že to je časově náročný. No a tak to prostě bylo. Nic výjimečnýho.
Susha: Prvotně to vzniklo tak, že Fido nechtěl nikdy pracovat a řikal si, co by jako mohlo bejt nejlepší tak přišel na to, že bude muzikant.
Co hrajete v současnosti?
Fido: Na začátku jsme hráli nějakej ska-punk a pak jsme hráli ska. A dneska už bych to tak nenazýval. Nechci to úplně hanit, že ska ne, jasně že hrajeme furt ska. Ale prostě je tam víc muzikantů, ty lidi uměj líp hrát, máme chuť zkoušet víc věcí a proto hrajeme všechno. Je tam i pop, je tam reggae, náznak r’n‘b, dancehallu… Nedá se to škatulkovat. A to my ani nechceme.
Prostě hrajete to co vás baví?
Susha: Hrajeme to, co nás baví, co přijde.
V roce 2008 jste odjeli turné po Brazílii. Co byl impuls k tomu, abyste se vydali zrovna do Brazílie?
Fido: V podstatě nějaký přátelský vztahy, který tam máme.
Dá se srovnat české a brazilské publikum?
Fido: Něco jo a něco ne. Ty lidi, co chodí na koncert, jsou stejně oblečený, dělaj stejný věci, ale třeba po koncertě oni za tebou přijdou a komunikujou.
Susha: Máš tam větší interakci. Ty lidi za tebou po koncertě chodí a nebojí se ti říct něco jak pozitivního, tak negativního, třeba k tomu koncertu. Víš, na čem seš. Tady člověk nikdy neví.
Fido: Tady občas někdo přijde na fotku, ale tam to funguje tak, že ty, kterým se to líbilo přiběhnou a ukazují, jak je to chytlo za srdce. Jsou takoví temperamentní.
Susha: Ale jinak paří stejně.
Jak vlastně vznikl název Fast Food Orchestra?
Susha: To je taky dávná historie, to jsme ani nevymysleli my. Původně jsme byli Fast Food, a pak jsme zjistili, že Fast Food už existuje v Austráli, punková kapela, tak jsme si tam dali ještě Orchestra. A vymyslel to úplně cizí člověk, nikdo z kapely.
Název Vaší nejnovější desky Utsuki také není úplně obvyklý. Jak vznikl?
Susha: Původně se ta deska měla jmenovat jinak, ale nápad byl takovej, že bude trošku japonská tematika a chtěli jsme udělat manga obal. A mělo to bejt na tři slabiky, protože už jsme měli vymyšlenou písničku, tak aby se to rýmovalo. A nakonec nejhezčí slovo, který jsme vymysleli, bylo Utsuki, což znamená něco jako splín, melancholie a zároveň jsme tak pojmenovali hrdinu naší desky, kterej je takovej melancholickej a je o něm celá deska. Takže to všechno zapadlo do sebe a proto se to jmenuje Utsuki.
Vzkázali byste něco lidem, kteří dneska dorazili na Majáles?
Susha: Ať přijdou příště zase.
Fido: A že jim děkujem, že to byla supr pařba, pěkně se nám tu hrálo.
Susha: A hlavně ať pak choděj do těch klubů, protože Olomouc už máme skoro vypuštěnou. Nevim, nakolik to byla vina, že nás tady lidi neznaj, nebo pořadatelů..
Fido: Asi 3x jsme sem přijeli a bylo tam třeba pět lidí v tom klubu. Ale my sem jezdíme o víkendu a to je zásadní chyba.
Susha: Teď už to dobře víme, takže příště přijedeme v týdnu a doufáme, že bude koncert podobnej, jako dneska.
