Daniel Galuszka
Než se dostaneme k vývoji larpů u nás, prozraď mi Lukáši, jak ses ty osobně k tomuto druhu akcí dostal.
S kamarády jsme už od dětství byli velkými fanoušky fantasy tématiky. Hráli jsme hybridní stolní hry jako Dračí Doupě, hodně her na počítači a to vše dohromady nám po čase už nestačilo. Rozhodli jsme se nakonec, že si půjdeme zašermovat do lesa, a někdy v té době jsme objevili v jednom časopisu zmínku o larpech. Najednou se před námi otevřel svět nových možností. Rozhodli jsme se, že se jednoho larpu na zkoušku zúčastníme, začali jsme si vyrábět kostýmy a po první zkušenosti se nám tahle činnost vryla do srdce.
Kolik akcí jsi navštívil, než jsi začal sám organizovat? A jaké druhy?
Tak druhů larpů je víc. Jde to přes komorní larpy, kde se sejde třeba deset lidí a hraje se v uzavřeném prostoru, přes venkovní larpy v přírodě, kam přijede i stovka lidí. Posledním druhem jsou bitvy, kde jezdí účastníků nejvíc, protože hra samotná je z hlediska dramaturgie snazší. Například na Bitvu pěti armád na severu Čech jezdí až tisícovka nadšenců.
Já osobně jsem si všechny druhy larpu vyzkoušel a jezdíval jsem na ně asi dva roky, než jsem si vyzkoušel sám něco zorganizovat. Bylo to na louce, přijelo pár lidí, a když se za tím dnes ohlédnu, tak v organizátorství jsme měli v té době ještě velké mezery.
Jaký druh larpů organizuješ?
Tak ta organizace nestojí jen na mně. Hru tvořím společně s další desítkou lidí a všichni máme nějakou funkci. Já zajišťuji finance a logistiku, dále jsou tam lidi přes dramaturgii, propagaci, catering, webové stránky atd. Společně vytváříme larp s názvem Tmavobor, který se letos bude konat už po páté a je to náš originální svět, který vyvíjíme několik let.
Řekl bys, že se larpy od doby, kdy jsi začal jezdit, nějak změnily?
Rozhodně. Ty změny jsou kontinuální a jdou od hráčů, přes prostředí a finance, až po samotnou propracovanost her. Před deseti lety jezdili lidé v kostýmech narychlo spíchnutých z prostěradel, záclon a bůhví čeho všeho ještě. Dnes už většina hráčů chodí v kvalitních kostýmech z dobových materiálů, ušitých podle historických střihů.
Věcí, kterou sami organizátoři mohou ovlivnit, je prostředí. Pamatuju si, že když jsem začínal jezdit, téměř každá akce se odehrávala někde na louce za lesem. S postupem času a s rozvíjející se tradicí si na nás ale lidé už zvykli, a tak například jednání s představiteli města je jednodušší a my se tak můžeme posouvat z periférie třeba na zříceniny hradů.
Peněz máme o hodně víc. Umím si představit, že kdybyste v roce 2005 někomu řekli, aby za akci zaplatil pětistovku, tak by se vám vysmál. Dnes už je to běžná cena. Hráči pochopili, že dobrá hra něco stojí a těch výdajů je hodně. Chci jen upozornit, že ani já, ani nikdo z mých spoluorganizátorů si nikdy nečiníme nárok na žádnou finanční odměnu za organizaci, děláme to jen pro zábavu.
Propracovanost her jde však cítit nejvíc. Larpy začínaly jako hybrid táborů pro dospělé a podle toho vypadala i hra. Skládala se totiž z jednoduchých disciplín, které se více podobaly soutěži, zatímco dnes máme na hru vyčleněného dramaturga. Dramaturg je v podstatě stavitel příběhu. Vymyslí pravidla, postavy, vše zasadí do děje a zařídí, aby to fungovalo. Já sám nechápu, jak to ten člověk dělá.
Nakousl jsi skladbu hry. Jak hra vlastně vypadá?
My se snažíme o to, aby hráči měli z naší akce co největší zážitek. Proto hru koncipujeme tak, aby byla zaměřena primárně na psychologii postav. Chceme v lidech probudit emoce, nové myšlenky a názory, aby si řekli, že jim larp opravdu přinesl něco nového. Toho dosahujeme tak, že je postavíme do těžkých podmínek, kde je nutná spolupráce a je zajímavé sledovat i to, jak se po čase z řad účastníku vyprofiluje jeden, či dva vůdci. Mezi postavami pak vzniká přátelství, nepřátelství, intriky, pomluvy, ale i spolupráce atd. Samozřejmě, že ne každý larp takto funguje.
To zní velice zajímavě. Co se tedy děje na ostatních larpech?
Odpověď se skrývá v tom, že není larp jako larp. V ČR tyto akce organizují nejrůznější lidé, od středoškoláků, přes pracující, až po lidi, kteří se larpem jako takovým zabývají, studují jej a snaží se tyto akce povznést kamsi výš. Nelze tedy zajistit, že pokud si někam zajedete, bude vás to bavit. Hodně začínajících organizátorů má problém s tím, že si pozvou třeba velké množství hráčů, které pak nedovedou ukočírovat. Dalším problémem je dramaturgie. Každý dovede napsat hru, ale málokdo ji pak umí převést do reality. Vznikne třeba svět, postavy a pravidla, a až ve hře se zjistí, že hráči hrající svou roli vlastně nemají motivaci k plnění úkolů, svět nedává smysl a pravidla jsou složitá stejně jako v počítačové hře.
Jak tedy rozeznat kvalitní a nekvalitní hry?
To lze velmi těžko, ale přeci jenom to jde, pokud si s tím člověk udělá tu práci. V ČR existují třeba sdružení Rolling, nebo Edularp, a ty dělají bez výjimky kvalitní akce, neboť mají vysoké rozpočty a vytvářejí je zkušení lidé, kteří se léta učili z vlastních chyb. Další možností je při výběru akce zjistit, jakou má tradici. Já osobně zpravidla nejezdím na první ročníky, protože jsem se už několikrát spálil. Počkám si na recenze. Pravda ale je, že dlouhá tradice některých akcí rovněž není zárukou úspěchu. Znám larpy, které mají třeba už šestnáct let a jsou pořád stejné, jezdí na ně stejný typ lidí a ony se tak nějak zakonzervovaly samy do sebe.
Do které z těchto kategorií patříš ty a tvé akce?
To se dá velmi těžko specifikovat. Začínali jsme jako všichni ostatní, na koleni, u lesa za humny. Postupně ale náš tým opouštěli různí lidé a noví zase přicházeli. Měnila se idea toho, jak by akce měla vypadat, získávali jsme více prostředků a hlavně, dokázali jsme se učit z vlastních chyb. Řekl bych, že právě teď jsme na předstupni kvalitní a vyhlášené akce. Vytvořili jsme si neziskové sdružení pro lepší čerpání financí, na organizaci se nás podílí hodně, všechny nás to baví a každý z nás má zkušenosti. Letošní rok ukáže, jestli se už můžeme považovat za profesionály, či ne. A být profesionálem v odvětví, které si v české společnosti teprve hledá místo, to je příznivá vyhlídka do budoucna.
Chtěl bys říct něco našim čtenářům, kteří třeba nějaký larp zvažují navštívit?
Larpy jsou vynikající prostředek, jak lépe poznat sám sebe. Hra vás v mnoha případech dostane do situací, které nelze řešit jako v běžném životě. Taky si můžete sáhnout na dno, jak po fyzické, tak psychické stránce. Stojí to ale za to. Krom toho můžete potkat mnoho nových lidí, navázat zajímavé kontakty a zažít něco, co se úplně vymyká dennímu stereotypu. Každému bych doporučil, aby si larp alespoň jednou v životě vyzkoušel. Do vašeho života to přinese změnu, která není krátkodobá, ale trvalá a přichází s dlouhým procesem sebereflexe a zamyšlení.
foto: Rastislav Prosuch
