Dominik Boček 
Přichází jaro a s ním se všelijaká zvířata probouzí ze zimního spánku. Mezi nimi i starý ruský medvěd. Pravda, ruská zima je něco jiného, než jak ji známe z našich luhů a hájů, což nemění nic na tom, že medvěd se již probudil, a to znamená paniku. Tedy jak u koho. Nedávno prolétla médii zpráva, že během prvního roku války se v ruském velení uvažovalo o použití jaderných zbraní. Nikdo z nás neví, do jaké míry se o tomto scénáři uvažovalo, a asi ani vědět nechce. Jisté je jen to, že z oné myšlenky nakonec sešlo díky všelijakým skrytým pákám amerických tajných služeb. Od té doby byl klid, až najednou nedávno si Putin opět začal s touto myšlenkou pohrávat a veřejně s ní vystoupil. Prý, že je Rusko připravené na jadernou válku. Co si z toho máme vzít? Tahá nás za fusakli, snaží se nás odstrašit, nebo je za tím něco víc?
Za posledních několik týdnů probleskly zprávy, že by některé státy byly ochotné zprostředkovat jednání, například Turecko, balkánské státy a nově dokonce i papež František. Zatím se však nezdá, že by se tato situace někam posouvala. Údajná třídenní vojenská operace vstoupila do třetího roku, z čehož se zdá, že krom prastarého juliánského kalendáře (sice jen jako církevní kanedář, ale vzhledem k napojení ruské pravoslavné církve pod vedením patriarchy Kirilla na Putinův režim je to vlastně jedno) používají kremelští soudruzi i jiný časoměrný systém. To však nijak nemění celkový dojem, že se válka vleče už příliš dlouho bez kdovíjakých přelomových událostí. Lze tedy vyvodit dva předpoklady: válka dřív či později nějak skončí a zlomové události pravděpodobně již brzy nastanou.
Na válce (obzvlášť na té hybridní) jsou nakonec nejzajímavější události, které se odehrávají na pozadí a o nichž vůbec nic nevíme. Občas však přece jen něco probublá na veřejnost, jako právě hrozba jaderného konfliktu již v roce 2022, či Macronovy úvahy o vyslání aliančních vojáků na Ukrajinu, abychom se o pár dní později dozvěděli, že tam vlastně už dávno jsou, aniž bychom o tom věděli, nebo dodávky zbraní ze Severní Korey.
Nyní Putin opět vyhrožuje jadernými zbraněmi a z jeho vyjádření vyvstává dojem, že v Rusku jsou již připraveni. Po celé měsíce se důkladně chystali a nyní jsou odhodláni rozpoutat armageddon. Měli bychom se bát? Inu, bát se klidně můžeme, nikdo nám v tom nebrání, ale nijak nám to nepomůže. Putin chce vyhrát, ale za jakou cenu? Do hlavy mu nikdo nevidí, ale můžeme si být jistí, že se jen tak nevzdá a použití nějakých skrytých pák na odvrácení případné katastrofy již nemusí být příště účinné. Válka sice stojí na místě, ale nebude takto zaseklá navěky. Příměří je zatím v nedohledu (natož aby válka skončila) a v dohledné době se může stát spousta věcí, které mohou s průběhem války zamávat.
Můžeme si sice říci, že Putin přece není takový hlupák, aby sám od sebe použil jaderné zbraně, jenže to si někteří mysleli před začátkem války i o jeho útoku na Ukrajinu. V rozhovoru uvedl, že je připraven jaderné zbraně použít v případě ohrožení Ruska. Co si však lze představit pod ohrožením Ruska? Jak nedávno řekl bývalý ruský prezident Medveděv, Rusko nemá hranice. Může to znamenat, že Putin hledá záminku? I přesto, že obecně by se daly Medveděvovy projevy považovat za slova blázna, neznamená to, že bychom měli být klidní, ale ani to neznamená, že bychom měli brát jeho slova vážně. Propagandu živit musí.
Putin se sice zřejmě vychloubá a chce ukázat svou dominanci, ale za fusakli nás nejspíš netahá. Říká se, že pes, který štěká, nekouše. Jenže tento ruský medvěd po dlouhém zimním spánku začíná mít hlad a jeho mručení nám může být varováním, že možná již brzy začne řádit. Toto nešťastné desetiletí se sotva blíží do poloviny a něco mi říká, že následující roky o mnoho lepší nebudou. Jak řekl jeden moudrý muž: k vítězství zla postačí, když dobří lidé nebudou dělat nic. My, jakožto prostí lidé, sice mnoho dělat nemůžeme, od toho jsou tu povolanější a vlivnější, ale aspoň se můžeme pokusit zamezit tomu, aby se k moci dostali lidé, kteří by se pokoušeli se zlem jednat. Vyjednávat se zlem se totiž nevyplácí, což brzy zjistil i Neville Chamberlain.
