Po chvilce krutého a bolavého přemýšlení zvolíte činnost, která je většině studentů a hlavně mladých lidí, kteří rádi nelegálně stahují hudbu, PC hry, filmy a podobné nemravné věci z Internetu. Podíváte se na Váš oblíbený seriál, u kterého se odreagujete, přijdete na jiné myšlenky, pobavíte se a když přijde na věc, tak se u něj i dobře usíná. U žen je to Sex ve městě, Grey’s Anatomy či jiný podobný seriál, u mužů Hvězdná brána, Hrdinové nebo například seriál o mladých a nadaných jaderných fyzicích, hlavně o jednom z nich, kterému se ne a ne podařit sbalit jejich sousedku, Big Bang Theory.
U nás, žurnalistů, je to ale poněkud problém. Jsme předurčeni ke čtení pouze kvalitního tisku, kvalitních hodnotných knih a ke sledování jen inteligentních televizních a zpravodajských pořadů. Ale to teď nechme stranou. Až důsledně zkouknete celých pět sérii oblíbeného seriálu za dva tři dny, uvědomíte si, že byste se mohli odtrhnout od obrazovky a taky jít do školy. V jakýkoliv libovolný den ráno, až máte dosledovaný celý seriál podesáté, přijdete do školy. Povíte si se svými, ještě poněkud společensky unavenými kamarády, jaký jste měli den, večer, případně víc dní a večerů. Otevřou se dveře učebny a konečně se začnete učit (…). Zasednete do lavice a spustí se na Vás obvyklý proud nových, Vám doposud nic neříkajících informací. Po probdělé půlhodince Vás probere ze snění nečekané slovní spojení, které vypadlo z úst vyučujícího, ta slova zní: Sex ve městě (Grey’s Anatomy, Hvězdný brána, Hrdinové….). Se zájmem se konečně zaposloucháte do slov vyučujícího, za pár vteřin se ovšem zděsíte, začnete postupně červenat, pak blednout a následně přemýšlet, jak to všechno zamaskovat. Vyučující totiž nepěl chválu na vaši aktivitu, kterou jste vyvíjeli v předešlých několika dnech, on ji naopak docela nemravně urážel. Vy jen nevěřícně zíráte, jak se mu pohybují rty v rytmu slov: „Jak může někdo něco tak strašného sledovat? Doufám, že nikdo v této učebně se na to nedívá, protože kdybych zjistil, že ano, tak to u mě bude mít velice těžké!!!.....“. Kanonáda těchto nepěkných slov pokračuje ještě další čtyři minuty, až vyučující ztichne a vy reagujete: „Ježišmarjá, jak to může někdo sledovat, to je hrozný výmysl. V té Americe jsou nějací divní, že takové seriály vůbec produkují, vždyť na to se přece nemůže nikdo ani koutkem oka podívat…! „ V momentě, kdy vyslovujete tyto nepěkné věci Vám nenápadně cuká v levém oku a lehce se potíte, protože máte pocit, že Vás všichni sledují a to, co jste právě vyslovili, považují za absolutní pravdu. Do konce hodiny už radši nepromluvíte a pak urychleně odejdete na vzduch, abyste si uvědomili, že jste tady asi totálně vedle, nepatříte sem a jste asi totální idiot, protože sledujete seriály nepatřičné pro Vaše budoucí povolání.
Tímto pocitem se užíráte ještě asi týden, kdy pomalu zjišťujete, že nejste sám, kdo je nepatřičný pro toto povolání, protože na chodbě v hloučku studentů zaslechnete, jak se s nadšením baví vaši spolužáci o novém dílu How I met your mother, který vyšel dnes o půlnoci a oni ho měli v malíčku už v sedm hodin ráno. Můžete si oddychnout a spadne Vám obrovský kámen ze srdce. Nemusíte kvůli Vaší zálibě opouštět Vaši vysněnou školu, jen se budete muset naučit neventilovat ji moc nahlas před vyučujícími, protože - každý má svůj Sex ve Městě.