Každý se s ní nějakým způsobem setkáváme a každého z nás jednou potká. Týká se všech, ale zdaleka ne všichni jsou ochotni o ní mluvit a mnohdy i přemýšlet. Téma, které je do jisté míry v naší společnosti tabuizováno, se pokusili otevřít tvůrci dokumentárního cyklu Život se smrtí, vysílaného na ČT1.
Někteří z nás mají ze smrti strach. Jiní si myslí, že je to intimní záležitost, která by se měla před ostatními skrývat. Toto vyvracejí hlavní aktéři snímků. Sedm onkologických pacientů s různou prognózou. Některým zbývá snad jenom pár dní. Jiní mají naději na dlouhý život, ale s vědomím, že se zákeřná nemoc může kdykoli vrátit.
Osudy těchto lidí nespojuje pouze diagnóza, je to i humor, který jim pomáhá všechny těžkosti překonat."Humor hodně pomáhá a je velký omyl si myslet, že kolem umírajícího musíte tiše našlapovat a držet pietu. Ten člověk chce zůstat sám sebou, netouží po žádném patosu, naopak - on bude raději, když ho vezmete na vozíku na pivo," zdůrazňuje v rozhovoru pro magazín Ona DNES scénáristka dokumentu Šárka Horáková-Maixnerová. Nemocní mluví naprosto otevřeně o svých pocitech. Dokáží se radovat z maličkostí a užít si každý den, což nám zdravým mnohdy chybí. Honíme se za zbytečnostmi a uniká nám podstata života. Možná bychom jej naplnili úplně jinak, kdybychom si uvědomovali, že náš čas tady není věčný.
Dokumentární cyklus byl natočen během dvanácti měsíců. Za tu dobu někteří z nemocných zemřeli. Tvůrci měli dohodu, že je mohou natáčet i po jejich odchodu z tohoto světa. Vše bylo přirozené, a do tohoto pořadu to myslím patřilo. Najdou se samozřejmě i tací, kteří pořad kritizují, převládají ovšem spíše pozitivní ohlasy.
Měli bychom žít s vědomím, že smrt je něco přirozeného a je součástí života nás všech. Ať se nám to líbí, nebo ne.
Poslední díl dokumentu odvysílá Česká televize 30. dubna, všechny části je ovšem možné sledovat na stránkách internetového vysílání ČT.
Foto: Česká televize