Tereza Župová Muzikál je bezesporu zacílený k mladšímu publiku. Možná spíš tomu úplně nejmladšímu, který nepozná, že jim pouze oblíbená pohádka přeběhla z knihy na jeviště a okradla je tak o čas sledováním něčeho již známého. Určitě to ale zamrzelo dospělý doprovod, který platil lístky. Že by bylo moudřejší opět se vrátit ke čtení na dobrou noc?
Příběh je postavený na putování Gerdy hledající svého Kaye pod režií Lumíra Olšovského. Gerda postupně prochází královstvím všech ročních období. V jarním království jí přesvědčí, že základ všeho tvoří rostliny, což potvrzuje i samo Jaro (Dita Hořínková), které kvůli svému velmi akčnímu vystupování až ponouká k otázce, zda opravdu nějaké bylinky rádo neužívá. Léto je pištivá malichernost v podání Sabiny Laurinové. Za doprovodu latinských rytmů se připravuje na nikdy nekončící karneval. Podzimní království zas patří loupežníkům a jejich workoholické královně Podzimu (Vlasta Žehrová), neustále si stěžující na neschopné poddané. A pak přichází zimní království…
Zima je poslední zastávkou odhodlané Gerdy, která zde najde svého milého slepujícího střepy rozbitého zrcadla a naprosto zbytečnou postavu samotné královny v podání Dády Patrasové. Je téměř uměním udělat z hlavní role pouze jakousi proměnnou, která je v příběhu skoro až nepodstatná a mohla by fungovat klidně jen jako imaginární odkaz. Královna má za úkol pouze zdobit a předvést nezáživný výkon. Hlavní roli přejímají postavy rádců zcela originálně nazvané On a Ona znázorňující dobro a zlo. Jakožto hlavním hybatelům příběhu je jim svěřena výchovná role. Nesníží se na to, aby řekli, že je zlo to špatné a dobro to dobré. Rovnou přecházejí k těžší problematice a vysvětlují, že by bez zla přece nemohlo být dobro, k čemu by tu přece pak bylo?
Pohádky musí být jistě postavené na krásné podívané. Sněhová královna není výjimkou: kostýmy i masky jsou nádherné a velmi vkusné. Kateřina Bláhová, Petra Goldflamová – Štětinová a Pavel Pavlovský odvedli skvělou práci. Jen tak se nepoštěstí vidět mužné vločky snažící se nahnat strach, rostlinky s barevnými parukami a ztřeštěné sluneční paprsky.
Chvála se ovšem nedá připsat grafikovi, který se realizoval na plakátech. Jeho dřívější kariéra zřejmě spočívala v přípravě podkladů pro nějaké travesti show. Jakože namrzlý a ledový trojrozměrný font, který nabízí i ty nejzákladnější grafické programy. Kolem něho dva portréty sněhových královen zřejmě jakožto dvou největších lákadel muzikálu. Samozřejmě není zapomenuto na modré pozadí plné hvězdiček a vloček. V muzikálu Gerda dostane od Kaye červené střevíčky a růži. Skoro mě až udivuje, že se na plakátě botičky neobjevují, protože na růži se nezapomnělo.
Hudbu složil Daniel Barták a o texty písní se postarala Kristýna Pixová. Zpěvu není naprosto co vytknout, hlavních i vedlejších rolí se ujali profíci. Zlou rádkyni Onu ztvárnila Linda Finková a Peter Strenáčik si střihl dobrou protiváhu, postavu rádce On. Zajímavé je, že se v muzikálu představila skoro celá Patrasovic rodina: maminka Sněhová královna, syn Felix Slováček jr. ve čtyřroli jako pan Vrána, zahradník, princ a loupežník a dcerka Anna Julie Slováčková jako samotná Gerda. Hvězdička, kterou na českou scénu přiválo Česko hledá Superstar, Jan Kopečný, se zde objevil jako Kay.
Choreografka Helena Peerová měla k ruce kolem osmnácti členů Company. Tanec je velmi důležitou součástí muzikálů a pomohl příjemně dokreslit atmosféru. Bohužel se i zde ukazuje fenomén „seriálových tváří“. Malá hvězdička, Filip Antonio, se do tance musel zapojit taky a zjevně mu to působilo hodně nepříjemností. Místo rostlinky působil jako roztomilá bludička, která se k muzikálu nachomýtla omylem – hlavně při otočkách.
Sněhové královně předcházel muzikál Kapka medu pro Verunku, které také napsali Jan a Alena Pixovi. V porovnání byl ale mnohem zábavnější, zajímavější a celkově pestřejší. Malí i velcí diváci přišli na něco, co ještě neviděli a odcházeli obohaceni. I tento muzikál vyprávěl o putování jedné zamilované osoby hledající svou druhou polovičku. Když nad tím ale tak přemýšlím, Sněhová královna vlastně není o putování, ale o naprostém bloudění až úplném zabloudění. I muzikál, který je určený dětem, by měl být schopný něco nabídnout.
