David Pelikán 
Svojí přípravu musela třiadvacetiletá závodnice o pár měsíců přesunout. „Byla jsem na operaci a to už 3x. Bohužel u nás když se padá, tak to většinou dost bolí. Letos jsem podstoupila největší zákrok a tak celá rekonvalescence trvala a trvá. Na rehabilitace chodím pořad a pořad mě rameno bolí,“ poukazuje na své problémy z konce sezóny a začátku přípravy. „Naštěstí operace proběhla dobře a pan Frei mě odoperoval skvěle.“ Když tým trénoval na nadcházející sezónu, Vendula ležela v nemocnici a čekala na operaci. Nyní se snaží dohnat tým a o to je pro ní větší výzva dostat se co nejdříve zpátky.
Po prvních týdnech přípravy se zatím cítí skvěle a to i přes to, že zatím nemá sílu. Letos měla největší pauzu od ježdění – půl roku. „Myslím, že je dobře, že jsem na sníh nejela dřív, i když možnost jet dřív na soustředění byla. Nechali jsme mě s trenéry v klidu a bylo to dobrý rozhodnutí,“ pochvaluje si cestu po zranění.
Poprvé se loštická rodačka dostala na sníh ve švýcarském Saas Fee, kde pro ni i celý tým byla k dispozici celá trať. „Já už trénovala v trati a šlo to rychle. Jindy je první soustředění jen rozjezdovací, kdy jezdíme po sjezdovce a jezdíme oblouky a připomínáme si základy ježdění,“ upozorňuje na obvyklejší starty přípravy na sněhu. Po zastávce ve Švýácarsku se všichni přesunuli na deset dní do Stelvia, kam jezdí několikrát za rok, letos tam byli třikrát. V listopadu trénoval celý tým v Pitztale a poslední zastávkou v přípravě bylo Finsko.
„Vrcholem letošní sezóny jsou světové poháry. Letos nemáme Mistrovství světa, takže je to taková pohodovější sezóna. Příští rok totiž máme Mistrovství světa a další rok jsou Olympijské hry,“ nastiňuje profil sezóny.
„A jak se těším? To je naprosto zbytečná otázka (směje se), těším se strašně moc.“ Nejvíce se těší do Cervinie a do Feldbergu. Právě do druhé zmiňované destinace by ji měli přijet podpořit i rodiče.
Z minulé sezóny má smíšené pocity
V minulé sezóně se připravovala na nejdůležitější závod, kterým bylo Mistrovstvé světa v Americe, ale bohužel nedokázala pracovat se svým strachem. „Závod bohužel nedopadl podle našich představ, na co jsem měla natrénováno. Takže z téhle stránky to bylo špatný,“ zkritizovala svoji účast na mistrovství.
Na druhou stranu může být spokojená. V každém závodě se dokázala kvalifikovat do hlavního závodu. Dokázala se držet s těmi nejlepšími a celkově skončila na 18.místě ve Světovém poháru, což jí velmi těšilo. „V celkovým pořadí Světového poháru jsem se taky umístila nejlíp, takže výsledkově jsem spokojená,“ rozplývá se nad umístěním v prestižním seriálu závodů.
Na olympíjských hrách se jí moc nedařilo a v hlavním závodě ve vyřazovací fázi nezvládla jednu z klopenek a skončila stejně jako její reprezentační kolegyně o berlích. Mohla být alespoň u bronzové radosti Evy Samkové.
„Olympijské hry jsou pro mě velký téma a pořad hodně emocionální. Prožila jsem tam jak krásné chvíle, tak i ty nejhorší. Probrečený dny a strach závodit mě dostal do stavu, kdy jsem sama o sobě pochybovala. Po závodech jsem šla za jedním z mých trenérů a řekla jsem mu, že s tím asi končím, že tohle nemám zapotřebí, ale že si to ještě promyslím. Naštěstí čas spojený s mým zraněním mi ukázal, že se mi po tom všem stýská a že to ještě jednou zkusím,“ hodnotí Vendula Hopjáková stinnou stránku her v Koreji.
Olympijské hry pro ní byly i přes tyto komplikace něco nezapomenutelného. „Pamatuji si, jak jsem první den šla do jídelny a já vůbec nemluvila, což je u mě hodně divny, nemluvím jen na závodech, když se bojím a nebo když jsem z něčeho vykulená. Vedle mě byli lidi jako Lindsay Vonn, Shaun White a jiné legendy a já absolutně nechápala, co tam dělám,“ vzpomíná na své zážitky.
