Adéla Pastyříková 
Před deseti lety jste si na Luhačovicku našla nový koníček. Bylo to plánované?
Byl to momentální nápad. Byla jsem tady na výletě, šla jsem kolem a viděla nemovitost na prodej. Vodní mlýn. Vyhledala jsem si pár detailů a řekla si, že jo, že bych to mohla opravit. Tehdy jsem bydlela v Ostravě, ale teď už jsem přes rok místní.
V jakém stavu tehdy mlýn byl?
Na jednu stranu na spadnutí a na druhou trošku přikrášlený, protože se prodával přes realitku. Ve skutečnosti mlýn padal, nebyl stabilní. První roky jsem v podstatě zajišťovala jenom to, aby mlýn nespadl.
Patřilo k mlýnu ještě něco?
Vedle byla budova kovárny, ale z té nezbylo nic, jen pár obvodových zdí.
Když jste mlýn koupila, jak dlouho trvalo, než se začalo s rekonstrukcí?
Všechno jde hned, když jsou peníze. Pokud nejste milionář, tak se oprava protáhne na hodně dlouhou dobu. Teprve po zajištění stability mlýna jsem zjistila, jak se taková rekonstrukce dělá. Nevěděla jsem třeba, jak se jedná s památkáři a mnoho dalších věcí. Pak jsem mlýn začala postupně opravovat.
Víte něco o jeho historii? Komu původně patřil? Kdo tam bydlel?
Historie mlýna sahá hodně dozadu, někdo říká 17. někdo 18. století. Naposled se tady mlela mouka asi na začátku 50. let. Od roku 2008 je mlýn zapsán jako památka. Bylo tady několik majitelů. Já jsem v kontaktu pouze s poslední rodinou, respektive s jednou paní.
Ta poslední majitelka ve mlýně dřív i bydlela?
Myslím, že bydlela, tedy byla tam většinu roku a na zimu si ji brali příbuzní domů, protože ve mlýně není přivedena ani voda ani topení. Co vím, tak si chodila pro vodu k pumpě a vevnitř svítila petrolejkami, takže měla celkem drsné podmínky.
Mlýn je památkou, to vám rekonstrukci dost ztěžuje. Musí se opravy konzultovat s památkáři?
Ano. Všechno se musí prodiskutovat dopředu. Vydá se závazné stanovisko a potom se to ještě probírá i v průběhu rekonstrukce. Několikrát do roka se sejdeme s památkáři a řešíme to jak s místními odborníky z kultury, tak z Kroměříže z Národního památkového ústavu. Všichni se na tom aktivně podílejí, kontrolují a říkají svoje připomínky.
Všechny opravy navrhujete sama?
Už sedm let pracuji s architektkou Blankou Roubíkovou a s jejím manželem Jiřím z Olomouce. Já opravy navrhuji a paní Roubíková mi pomáhá s papírováním. Bez takových lidí bych to nezvládla. Za deset let se jich kolem mlýna otočilo spoustu. Někteří na něm udělali kus práce, jiní zase shrábli peníze a dali ruce pryč.
Kdo vám na rekonstrukci přispívá?
Dostáváme dotace od kraje a také státní dotaci z Ministerstva kultury. Není to ale každý rok, proto jde rekonstrukce pomalu. Letos jsme přezdívali celou východní zeď mlýna. To znamená, že jsme sundali zeď z cihel, která nebyla stabilní. Je to ze strany, kde bylo mlýnské kolo. Právě tuto zeď jsme vystavěli z kamene a zároveň jsme kamenem vystavěli i zeď lednice.
Lednice?
Lednice je v tomto případě místo, do kterého se nasazuje mlýnské kolo.
Litujete někdy, že jste se do něčeho takového vůbec pustila?
Tak třikrát do týdne. Je to náročné. Hlavně psychicky. Dost lidí kolem vás se kvůli tomu ztrácí, protože je to koníček na plný úvazek.
Chce odvahu se do něčeho takového pustit.
No byla jsem spíš blbá než odvážná. Já jsem absolutně nevěděla, do čeho jdu. Sousedi tvrdí, že jsem cvok a že už jsem mlýn dávno měla dát strhnout, ale čím víc to říkají, tím víc chci rekonstrukci dokončit. Ale kdybych mohla vrátit čas, nevím, jestli bych do toho šla znovu. Jistá romantika v tom je, ale má to hodně vrásek.
Co všechno zbývá udělat?
Hlavně mlýnské zařízení se musí zrekonstruovat, aby byl mlýn konečně funkční. Interiéry jsou víceméně drobnost. Musí se udělat kachlová kamna. Je také potřeba provést větší stavební úpravu, která má zajistit lepší statiku. Ta by se měla začít dělat příští rok.
Na jak dlouho to ještě vypadá?
Práce je ještě dost, ono hodně záleží na dotacích. V této době absolutně nevím, jestli vůbec nějaké peníze z ministerstva nebo z kraje budou. Představuji si to ještě tak na pět let, ale ostatním říkám deset.
Jaké máte s mlýnem plány do budoucna?
Chtěla bych, aby byl mlýn přístupný veřejnosti. Ne asi každý den, ale na zavolání určitě. Například pro školy, aby děti viděly, že mouka není jenom zboží v obchodě.
