Tereza Švédíková 
Studenti již v mladém věku začínají brát silné léky, dostupné pouze na předpis, aby zvládli veškeré zkoušky a dostudovali, což se taky ne všem podaří. Více a více studentů je během studia vyhozeno nebo skončí z vlastní vůle kvůli obrovskému náporu, který nezvládnou ustát. Od prvního roku na vysoké lékařské fakultě studenti propadají depresi a úzkosti, které často vyvolají problémy se spánkem. Lidské tělo s nedostatkem spánku nezvládá pojmout kvantum poznatků, které jsou od studentů očekáváné. Vše se spojí, student se musí učit, je vyvinut studijní nátlak a postupně dochází k omezování v osobním životě. Poté se objevuje první hybatel k sáhnutí po Lexaurinu.
Studium medicíny omezuje studenty především i v sociálním životě. Spousta z nich se vzdá svých koníčků, protože nejsou schopni skloubit studium a osobní život. Bohužel u těch, kteří upřednostní jen školu a nemají jiné aktivity, během kterých upustí páru a naberou novou energii pro boj na vysoké škole, může docházet k závislosti na Lexaurinu. U těchto studentů dochází i ke kompetitivní potřebě. Na středních školách byli většinou premianti, ale vysoká odhalila, že jsou pouze průměrní. Tím pádem dochází k situaci dokazovat lidem nadále, jak vše skvěle zvládají a že jsou v pohodě. Své životní „gro“ zaměřit pouze na školu. Ale opak je pravdou a veškerý nátlak nejsou schopni zvládat bez „malého pomocníka“. Ti, kteří si postupy do dalších ročníků vydřeli bez uvolnění a zaměření svých aktivit mimo školu hůře zvládají studium na medicíně a dopadá to více na jejich psychiku.
Proč zrovna Lexaurin?
Lexaurin je lék, který většině lidí dobře ulevuje od úzkosti. Příčina úzkosti často spočívá v nahromaděných problémech nebo neschopnosti zvládat stresové situace, jako je pro studenty třeba zkouškové období. Studenti užívají lék ve dvou případech. Před zkouškou, aby opadla úzkost, nervozita a byli schopni se během zkoušky koncentrovat. Druhým případem je již zmiňovaný nedostatek spánku. Lexaurin uvolňuje svalstvo a pomáhá lidem, kteří mají problém usnout. Tento „malý pomocník“ nevypadá až tak škodlivě do té doby, než si na něm studenti vyvolají závislost. Je vysoce návykový a pro mladé tělo není vhodný.
Patří k hlavních lékům, které jsou na předpis. Ptáte se, jak se tedy studenti k něčemu takovému vůbec dostanou? Je spousta možností. Jedna z nich je, že rodiče studentů lékařské fakulty jsou z oboru, tedy jsou to například lékaři. Stav svých dětí posoudí ze svého hlediska, které je často dovede k rozhodnutí předepsat jim lék. Ti, kteří nemají rodiče z této sféry nebo nechtějí, aby o tom jejich rodiče věděli, si musí najít jiné cesty a těmi jsou: oslovení studentů z vyšších ročníků nebo absolventů lékařské fakulty, kteří jim pomůžou se k danému materiálu dostat nebo jim ho rovnou předepíšou. Další možností je návštěva psychiatra, který má k tomuto kroku kompetenci. Vidět mladé lidi navštěvovat psychiatra kvůli náporu na vysoké škole musí vyvolat lehké pozdvižení. Není to zcela normální a nemělo by to být běžné.
Přístup fakulty ke studentům
Šokem pro okolí, a především i pro studenty, může být nevhodný přístup fakulty a profesorů. Během stresujícího studia by byl očekáván vřelý přístup profesorů z důvodu náročnosti a také nedostatku mediků v dnešní době. Bohužel žijeme ve zvráceném světě, kde si všichni hážou klacky pod nohy a nedokážou spolu harmonicky spolupracovat. Přístup ke studentovi se staví z pohledu splněno/nesplněno, čistě po akademické stránce. Sami studenti nazvali přístup fakulty jako velmi neosobní, neochotný a demotivující. Spojením všech faktorů dochází k ještě většímu odporu ke studiu medicíny. Podklady a informace, které si studenti sami nezjistí, neví a nikoho to nezajímá. Nedostatkem je především málo praxí během studia. Praxe je v dnešní době nahrazena kvantem teorie ne vždy zcela potřebné. Citace studentů: „postav se sem, koukej, hlavně nepřekážej“, při čemž má student strach položit i dotaz k dané látce. Záchranou studenta je možnost účastnit se praxe, kde se doktoři snaží zachránit nedostatky, které se měly řešit několik let zpátky. Řada z nich se k mnoha praktickým úkonům dostala až v posledních ročnících. Očekávalo by se trochu pochopení nebo pomoci od fakultních lékařů či mentorů. Ti se ale nestydí studentům dát za vinu jejich nedostatky, nebo dokonce jim sprostě nadávat.
Další překážkou během studia je absence. Na spoustě přednášek a praxí je zadaná nulová absence, což je více než absurdní. Nulová absence za semestr? Z toho vyplývá, že student nemá nárok být nemocný, zajít si k lékaři, nebo řešit těžké rodinné situace bez postihnutí? Nikoho ale osobní život studentů nezajímá. Chceš studovat medicínu, tak bojuj!
Takový „teror“ není všude. V České republice se nachází tři prestižní lékařské fakulty a každá skrývá určitě něco jiného. Tyto zjištěné informace se dějí na jedné z nich, ale vše se snaží udržet pod pokličkou.
Slova absolventa: „Nastupoval jsem na tuto školu s velkou hrdostí a končím ji s pocity zklamání a studu.“
