Klára Žlučová 
Jevgenij Jevtušenko se narodil 18. července 1932 a po rozvodu rodičů žil s matkou v Moskvě. Jeho otec jej s sebou bral na večery s Pasternakem, Achmatovou či Tvardovským. Své první verše věnoval sportu a svátkům, po smrti Stalina se rozhodl psát o složitějších tématech. V 60. letech jako jeden z čelných představitelů nové generace básníků přednesl báseň Babí Jar inspirovanou svou návštěvou památníku holocaustu v Kyjevě.
V osudném srpnu 1968 spolu s dalšími literáty pobýval Jevtušenko na Krymu a o okupaci se dozvěděl až ráno 23. srpna. „Pili jsme a plakali. Já se slzami oklamaného idealisty, Aksonov z nenávisti. Noc předtím jsme debatovali na oslavě narozenin Baltorova. Říkal, že každou minutu mohou přijet do Československa tanky. Já jsem tomu nevěřil. Byl jsem idealista. Měl jsem v Československu spoustu blízkých přátel, čtenářů, překladatelů, dívku, kterou jsem miloval,“ uvedl v jednom z pozdějších rozhovorů.
Napsal telegram Brežněvovi i Dubčekovi, kterému vyjádřil podporu. Svou báseň věnovanou okupaci poprvé přednesl na konci srpna v Moskvě v pokoji hotelu Minsk. Její text se pak šířil samizdatem a byl oficiálně vydán až po dvaceti letech. V jejím závěru píše:
Ať nade mnou jen srdcem
napíšou stroze, naze:
„Byl ruský básník. Zdrcen
ruskými tanky v Praze.“
(překlad Václava Daňka)
Kvůli vyjádření svého nesouhlasu s okupací se stal pro režim jakýmsi příkladem představitelem opozice a to především proto, že text jeho telegramu Brežněvovi byl otištěn zahraničními deníky The New York Times, Washington Post, BBC a dalšími. Po návratu do Moskvy čelil výslechům, měl zákaz vystupovat či vycestovat do zahraničí. Spolu se svou manželkou spálili všechny zakázané knihy, které měli doma, protože se obávali zatčení. Během setkání s Dubčekem v roce 1989 pak bývalý tajemník vyprávěl Jevtušenkovi příběh o české učitelce, která chtěla na protest proti okupaci přestat učit ruštinu, ale díky Jevtušenkově básni změnila názor: „Básník Jevtušenko mě zachránil před nenávistí k ruskému lidu."
Jevtušenko se po rozpadu Sovětského svazu přestěhoval do Spojených států. V roce 2011 napsal po smrti Václava Havla báseň na jeho památku. Svůj život dožil v Tulse v USA, kde vyučoval ruskou poezii na univerzitách. Zemřel 1. dubna 2017 a je pohřben po boku Borise Pasternaka.
