Kateřina Pokorná 
Jeho první krok do světa modelingu vedl přes open casting u jednoho z předních návrhářů. „Donutili mě kamarádi,“ přiznal model s úsměvem. V pouhých 17 letech ještě netušil, co ho čeká, věděl jen to, že chce uspět. Seděl v místnosti plné krásných lidí, kde se míchala nervozita se sebevědomím. Po asi třech hodinách čekání konečně došel před porotu, která ho překvapila svou lidskostí. „Seděl jsem naproti slavným osobnostem, které jsem do té doby znal jen z televize, ale díky jejich milému přístupu mi došlo, že to jsou taky jen lidé.“ Už tento samotný casting boří jeden z prvních stereotypů o tom, že modeling je neosobní a chladný. Sice s příchodem každý dostal číslo, podle kterého byl identifikován, ale i tak byla atmosféra přívětivá. „To byla asi jediná chvíle, kdy jsme byli jen čísla. Ale je to pochopitelné, přece jen nás tam bylo asi tři sta.“
Jeho číslo bylo mezi vybranými. Pocity euforie se ale brzy střetly s realitou. Dva dny před přehlídkou mu přišla zpráva, že jezdit nemá. Po podpisu kontraktu s agenturou se podobné zvraty opakovaly. „Jednou jsem jel do Prahy, měl jsem být na místě asi za patnáct minut, a v tu chvíli mi agentka zavolala, že už jezdit nemusím. Po dvou a půl hodinách cesty mě to opravdu ranilo.“ Právě tyto momenty ukazují, jak rychle se věci v zákulisí mění a jak málo se o tom mluví. Stereotyp o hladkém průběhu, kde vše funguje jako hodinky, se v dnešní době rozpadá.
Modeling ovlivnil i jeho vztah k vlastnímu tělu. „Začal jsem se víc starat o životosprávu, dostal jsem rady, jak nabrat svaly, jak se stravovat a jaké vitamíny brát. Chodili jsme na workshopy a měl jsem i coache, ale to už bylo na vlastní náklady.“ A některé tyto zvyky dodržuje nadále. Na otázku, zda se setkal s tlakem na úpravy vzhledu, odpověděl klidně: „Agentura mi doporučila začít cvičit, ale jinak nic zásadního. Make-up dostal každý.“ Dodává, že stereotypy jako anorexie sice nezmizely, ale nejsou tak výrazné jako dřív. Rozdíly mezi muži a ženami v modelingu ale vnímá. „Na ženy jsou kladeny větší nároky, hlavně co se týče rozměrů. My muži to máme v tomhle jednodušší, a navíc nechodíme na podpatcích. Ale zase je pro nás méně práce.“ A i když už mnoho stereotypů dnes již neplatí, některé přetrvávají. „I přes všechna doporučení, jak se máme správně stravovat, káva a cigarety jsou v modelingu naučený vzorec, který asi jen tak nezmizí.“
Modeling mu dal kontakty, zkušenosti i přátele. Naučil ho, jak fungují lidé i zákulisí krásy. Vzal mu čas, ale ne to, kým je. „Bál jsem se, aby mi sláva nestoupla do hlavy. Snad se to nestalo,“ říká s nadhledem. Model kritiku vnímá jako součást profese, míry jako nutný ideál, a prestiž jako hodnotu, kterou nechce ztratit. Z rozhovoru nevyplynula žádná senzace, ale něco mnohem cennějšího. Pokusili jsme se rozbít stereotypy a odhalit, jak modeling skutečně funguje. Společně jsme chtěli ukázat, že to není jen svět plný pozlátka, ale hlavně je prostor, kde se krása potkává s realitou.
