Petr Vencl 
Krátce po osmé hodině otevřela večer brněnská kapela Break Falls. Dívčí trio zahrálo bezmála čtyřicetiminutový set, při kterém silné vokály zpěvaček skvěle zapadaly do jemného kytarového vybrnkávání po celou dobu vystoupení. Naladily tak celý Jazz Tibet do příjemné atmosféry.
The Shookies přišli na scénu v devět hodin, a v naprosté tmě se skrz melancholické intro dostali ke zpěvné novince Cold Ground. Jedinečný hlasový projev Filipa na samém začátku koncertu přesvědčil všechny, že se rozhodně nejedná o tuctovou anglicky zpívající kapelu. Poutavé hrátky se silou hlasu frontman propojoval nečekanými skoky z tóniny do tóniny, a všechnu pozornost tak v průběhu vystoupení strhával na sebe.
U Filipových vokálů to ale neskončilo. Shookies jako jedna z mála současných českých kapel nejenže nevystupuje s přesně natrénovanou show, ona dokonce bortí mýty o tom, jak by taková live performance měla vypadat. Namísto naučených klišé publikum překvapili neuvěřitelnou smrští spontánních výrazů, poskoků, improvizací a neutuchající optimistickou energií od prvního songu
po samotný závěr vystoupení.
Šestičlenné uskupení moc dobře ví, že od vydání své debutové desky Great Test Hits (2014) udělali velký kus práce, a songy z ní tak téměř nezazněly. Sypali fanouškům jednu novotinu za druhou a nadšení na obou stranách bylo každou skladbou větší. Při třetím songu Yesteryear se téměř celý zbytek kapely konečně chopil svých mikrofonů na stojanech a spolu s Filipem předvedli půvabný čtyřhlas, který rozjasnil už tak radostnou atmosféru v publiku. Baskytarista Ondřej Karlík několikrát zaměnil svou baskytaru
za kontrabas pro akustičtější zvuk songů. Poprvé tak učinil u klidné Will I, později pak ještě mnohokrát. V polovině koncertu Shookies věnovali nový song Don’t Give It Up! všem studentům, kteří se, stejně jako oni, potácí se zlem v podobě prokrastinace.
Song Skyline z Great Test Hits, který The Shookies provází po celou dobu jejich existence, zazněl až na samém závěru vystoupení. Po nekonečně impulsivní improvizaci na konci skladby si publikum ihned vytleskalo přídavek. Prvním encorem byla píseň Never Again, která jako jediná nepocházela z jejich dílny. Následovala novinka Over Fears a konečným songem pak měla být pocitová záležitost z debutové desky Nothing’s Gonna Be the Same Again.
Po konci vystoupení se při silném aplausu publika Filip rozhodl vzít kytaru a vběhnout do davu lidí, kde spontánně zahrál poslední skladbu. Naposledy tak dal možnost fanouškům vychutnat si líbivé melodie folk-rockové skupiny, o které ještě mnohé uslyšíme.
