Tereza Krčmová Letošní předávání hudební cen Anděl vypadalo ze začátku jako stereotyp dva šestnáct. Korunu tomu nasadil Libor Bouček, který se stal antivtipálkem roku. Na kapelu Kryštof bude určitě Agrofert pyšný a předplatí si ji jistě i na další rok. Proč taky ne, vždyť bodovala hned dvakrát. Každý, kdo sledoval pořad ze své pohodlné sedačky a ládoval se brambůrkami, musel být spokojený. Na české poměry klape všechno, jak má.
Na jeviště ale přišla Lenka Dusilová a přestala v sobě dusit to, co sužuje nejenom ji, ale i část národa. "Mám na srdci pár slov. Je to důležitý. Nesouhlasíme s tím, že se prezident naší země ve svém úřadu chová nedůstojně a i naším jménem podlézá režimu popírajícímu svobodu a demokracii. Jestli se to nelíbí ani vám, prosím, nebojte se dát najevo svůj názor. Děkujeme.” Prosím, Leničko, prosím. Moc hezky jsi to řekla. Až to píchlo u srdíčka.
Všechno by se dalo ještě ututlat. Bouček by prostě vytasil pár nevkusných žertíků navíc a bylo by po všem. Situaci naštěstí zachránila vítězka kategorie Zpěvačka roku Klára Vytisková, která na závěr svého projevu dodala, že souhlasí s Lenkou. Bravo, Klárko, děkujeme. Umělci nejsou jen chodící loutky.
Teď už České televizi nepomůže ani Libor. Na scénu přichází zpěvák roku David Koller: “Já bych byl rád, kdyby se naše vláda o nás postarala a netahala nás na východ za těma lidma, který to evidentně dělají, je to pan Babiš nebo pan Klaus, nebo dokonce soudruh Zeman.” Dojemné, Davide. I tobě patří obrovské díky.
Bedlivě očekáváme reakce z Hradu. Ty přišly vzápětí. Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček, který se u přenosu musel těmi brambůrkami minimálně přidusit, přidává na svůj Twiiter zprávu: “Angažovaní umělci. 1948, 1977 a teď 2016. Třeba opět uspořádají seanci v Národním divadle a budou podepisovat prezenční listinu“. No, co na to říct. Raději nic.
Ani Zeman nezůstal ticho (což od něj nikdo ani neočekával). „Chudinka holčička, alespoň ty tři věty se mohla naučit zpaměti,“ uvedl. „Každý z nás, který veřejně vystoupí, je občas ostřelován tímto typem urážek. Já jsem neřekl nic jiného, než chudinka holčička. Uznejte, že je to milé,“ Jistě, je to velice milé, pane prezidente. Anebo: Jistě, je to velice milé, chlapečku. Nějak se nám ta milost vymkla z rukou.
Příští rok nás nejspíše čeká předávání cen ze záznamu. Do té doby bychom se měli smát vtipům Libora Boučka, umělci by měli mlčet a prezident má vždycky pravdu (čtěte následovně – u všech sloves vytvořte negace).
