Anna Řezníčková Co tě motivovalo do Maďarska vyjet?
Toho je hodně. Všechno to začalo už kdysi dávno na gymnáziu, kdy jsem se o této možnosti vycestovat dozvěděl. Tenkrát jsem si říkal, že to musí být super. Pak to pokračovalo doporučeními od kamarádů, nějaká ta prezentace fotek atd. Tou hlavní motivací prostě bylo to, že jsem chtěl zažít něco nového, někde jinde a s někým jiným. A ještě k tomu zadarmo.
Proč sis vybral zrovna Maďarsko?
Na naší katedře je výběr opravdu bohatý. Počínaje Skandinávií, přes všechny naše sousedy, až po Španělsko nebo právě to moje Maďarsko. Skandinávii jsem z výběru vynechal rovnou, a to hlavně kvůli penězům. Nechtěl jsem být závislý na „příspěvcích“ od rodiny. Slovensko a Polsko je moc blízko, Německo moc Německo a Španělsko je na mě moc temperamentní. Maďarsko byla vlastně má první volba. A Szeged jsem si vybral proto, že mají webovky v angličtině. To, že mám rád guláš a pálivou papriku ve výběru nehrálo naprosto žádnou roli.
Jak zvládáš jazyk?
Dvakrát týdně chodím na maďarštinu pro začátečníky, tzv. basic survival course. A to mi zatím stačí. V obchodě si už zvládnu říct, co chci, zaplatit a i poděkovat. A co se nenaučím ve škole, naučí mě spolubydlící. Bydlím totiž jen s Maďary. Oni chtějí procvičovat angličtinu, já zase maďarštinu. Žijeme spolu v symbióze.
Měl jsi už domácí segedín?
Neměl. Ono to totiž neexistuje. Jednou bych chtěl potkat toho, kdo ten název vymyslel. Celý svůj dosavadní život jsem díky němu žil ve lži.
My všichni jsme žili ve lži… Co se Ti v Maďarsku zatím nejvíc líbí?
Tady bych si asi dovolil otázku trošku poupravit nebo spíš odpovědět dvakrát. V Maďarsku se mi líbí hlavně vstřícnost lidí. Obzvláště řidičů. To se nedá s Českem srovnat. Ještě ani nedojdu k přechodu a auta už zastavují. Jednou jsem dokonce stopnul tramvaj uprostřed kruháče a řidička mi ještě zamávala. To vám hned zlepší ráno. Na Erasmu se mi líbí především to poznávání nových lidí, kultur a zvyků. Nejenže poznám zemi, ve které studuji, ale i ostatní rodné země nových kamarádů. A pak je bezva skvěle fungující spolek ESN (Erasmus Student Network), který se o nás stará. Organizují toho pro nás opravdu spoustu.
A co studium? Je to pro tebe těžší, lehčí, stejné?
No studium je tu srovnatelné s tím naším, do školy chodím pravidelně každý den kromě pátku a zkoušky zvládnu všechny v předtermínu! Navíc univerzita je moderně vybavená, takže se tu rozhodně jen nebavím a neflákám.
Tušil jsi, že se chystáš do rozjitřené země - vzhledem k uprchlické krizi - když ses do Maďarska vydával?
Tušil, spíš přímo i věděl. Szeged je totiž asi deset kilometrů vzdálený od nechvalně proslulé vesnice Röszke. Dokud jsem byl doma, dění okolo uprchlíků jsem sledoval jen tak okrajově, nemám totiž moc rád to, co nám nabízejí média. Když jsem na konci srpna vystoupil v Budapešti na nádraží, z toho, co jsem tam viděl, mi bylo opravdu smutno. Do Röszke jsem se dostal, až už byl na hranicích klid a uprchlický kemp zel prázdnotou.
Měl jsi obavy z toho co tě čeká? Myslím ohledně stavění žiletkových plotů a podobně.
Spíš z toho, co uvidím. Do stavění žiletkových plotů jsem neměl v plánu se zapojit.
Vnímáš nějak nebo ovlivňují tvůj pobyt nějak události poslední doby?
Uvědomil jsem si, jaké mám štěstí v tom, kde jsem se narodil. Vydal jsem se přesně opačným směrem, dobrovolně, studovat a zadarmo, ale hlavně s možností se kdykoliv vrátit domů.
Budeš se chtít do Maďarska vracet?
To rozhodně! Když už se nějaké ty základy Maďarštiny naučím, tak toho přece musím využít! A je tu opravdu krásně.
Na co se těšíš domů?
Na to, až s rodinou budu projíždět fotky a vykládat jim všechny moje zážitky. A na houskový knedlík.
