Dominika Plavková 
V televizi dnes tvoří většinu obsahu americké filmy a seriály. Smysl pro humor českých lidí je podle mého názoru poměrně specifický. S příchodem bláznivých amerických komedií plných „jednoduchého“ humoru se změnil i názor na to, co je ještě vtipné a co už je za hranicí trapnosti. Samozřejmě tímto nechci odsuzovat všechny americké filmové počiny, ve Spojených státech vzniká velká spousta kvalitních filmů a seriálů.
Amerikanizace se projevuje také v hudbě. Nejen, že většina světově známých interpretů pochází právě z USA, ale také je už naprosto běžné, že i české skupiny nebo zpěváci, kteří chtějí uspět i za hranicemi, vydávají své písně v angličtině.
Dalším fenoménem, který se objevil v důsledku amerikanizace jsou fastfoody, které ovlivnily stravovací návyky českých lidí, i když ne tak radikálně jako ve Spojených státech.
Do českého jazyka se dostávají anglicismy a amerikanismy v podobě neologismů, cizích slov, slangismů a profesionalismů. A tak se slova jako meeting, boss, computer nebo PR ukotvila v povědomí také starších generací.
Mají české restaurace šanci bojovat proti celosvětově známým americkým fastfoodům? Můžou české filmy bojovat proti legendárnímu Hollywoodu? A co čeští hudebníci, co chtějí zpívat česky, bude jim stačit pouze tuzemské pole působnosti? Amerikanizace je nezvratná a nevyhnutelná a těžko říct, jestli je negativní či pozitivní. Jedno je ale jasné, státy by neměly zapomínat chránit a pečovat také o svoji vlastní kulturu. Abychom i my, Češi, po mnoha letech amerikanizace měli na co být hrdí.
