Petr Tichý Už když jsem byl malá houba, vyrůstal jsem s pocitem spravedlnosti ve světě. V houbích pohádkách na zákeřné „klouzky“ vždycky dojde. Teď už jsem větší houba; vím, co vím; a jsem snílek. A ne jediný. Malé houby, ty nevýznamné mezi sebou volí „větší“ houby, které jsou rády aktivní, rády zodpovědnosti a rozhodování. Schází se ve velkých drahých budovách a určují, jak se nám bude dále v našem společenství žít. Nic proti tomu, respektuji je. Myslí to upřímně.
Je tu přece jenom i pojistka – Úhlava, základní záklon Houbí říše. O jeho dodržování se stará Úhlavní sloup Houbí říše, který, kdyby se vyšší vrstva – houbí poetikové – zbláznila, zasáhne. Bez pořádné (ú)hlavy totiž nebudete pořádná houba(-í říše).
Toť houbí pohádka. Houbí realita?
Máte-li dvoutřetinovou úhlavní většinu v houbím poetickém parlamentu, nestojí vám nic v cestě. Chcete potěšit ty nejhlasitější a nejjednoduší z ovcí, které slyší na plytká hesla? Odhlasujte revoluční záklon! Ba co víc, záklon se zpětnou platností pro mnohé poctivé houby, které kvalitním mechem z odstupného již dávno nakrmily svoje houbičky! Dočkáte se pochlebování od stejných jednoduchých houbiček, a o to přece jde. A pokud to nevyjde na první pokus? Úhlavní sloup pronese, že tak by to nemělo být, že retroaktivita nemá v moderním houbím světe co dělat? Omezte jeho pravomoc! To přece můžete, máte dvoutřetinovou většinu, která vám na to stačí. Pár hlav zdvižených proti vám v tom nezabrání. Dnes se pluralita názorů nenosí, hlasuje se ano či ne dle příslušnosti – loajalitou proti inteligenci! A ostatní jen koukají, jak se velké houbě pomalu zvedá pravá část klobouku, do rytmu...
Potom už i zarytí snílci přestávají být snílky.
fotozdroj – http://marccooper.com/wp-content/uploads/2010/06/animal_farm.jpg
