Vyvijalová Adéla Už je tomu celých 91 let, co vznikla 1. republika na našem území. Je to možná už tak dlouho, že připomínat si to je těžší a těžší. Asi nemá cenu rozebírat, kdo je tady ignorant a nevlastenec a vůbec... Že lidi jsou rádi, když si můžou hodit nohy na stůl a nejít dnes pracovat. Málokdo své volno využije k tomu, že by oslavoval Masaryka a všechny, jejichž zásluhou jsme se stali autonomním státem.
Přiznám to. Pro mě osobně svátky také znamenají hlavně klidnější den. Jenomže v poslední době si začínám uvědomovat, že není ani zdaleka jejich účelem, aby měl člověk chvíli pohov. Připomínat si minulost má zajisté svůj smysl.
Když si představím euforii dne 28. října 1918, říkám si, že to muselo být „fakt super“. Přeplněná náměstí, demonstrace a strhávání symbolů Rakouska-Uherska, jásot, radost z konce války a ze svobody, kterou s sebou jako vedlejší, ale dlouho očekávaný „produkt“ přinesla. A co se dnes tak zhruba děje na veřejnosti?
Pan prezident jmenoval nové generály a večer vyznamená asi dvacítku lidí za zásluhy. Dělnická stana demonstruje v Praze a musí ji hlídat policisté. Také nacionalisté a odpůrci Lisabonské smlouvy si volno vyložili jako příležitost k protestům.
Pokud tedy zrovna neprotestujete nebo neudělujete státní vyznamenání, doporučuji chvíli svátečního klidu. A klidně i s těma nohama na stole, jen by nebylo špatné si říct, proč si vlastně dneska můžu válet šunky.
P.s. V televizi se objeví pár pořadů s tématikou týkající se vzniku Československa.
