S volejbalem začínala v sedmé třídě. „Začínala jsem pozdě a teprve teď začínám mít pocit, že jsem dohnala spoluhráčky v herních dovednostech. Nebyla jsem žádný talent, měla jsem pocit, ze všechny okolo jsou lepší. První roky jsem vůbec nehrála zápasy, jen trénovala, ale ve srovnání s ostatními jsem byla mnohem svědomitější v docházení na trénink, takže to nakonec ovoce přineslo.“ Barbora hrála volejbal pro volejbal samotný a dařilo se jí přenášet se i přes nepříliš dobrou atmosféru v týmu. „Spoluhráčky mě měly neustále na mušce, hraničilo to se šikanou. Ale chodila jsem tam, protože mě bavil volejbal a chtěla jsem se ho naučit.“
Sport byl pro Barboru největším koníčkem – to slovo při povídání zdůrazňuje, nikdy se hraním volejbalu nechtěla živit. Studium na jazykovém gymnáziu bylo důležitější a navíc velmi časově náročné. Kombinovat ho s volejbalem by znamenalo šidit jedno nebo druhé. A to nechtěla .„Hráli jsme městský přebor, holky i krajský, ale já jsem z časových důvodů na krajský nikdy nešla. Škola byla přednější.“
Dnes hraje za Svinov amatérskou 1. ostravskou volejbalovou ligu, kterou hrají smíšená družstva. V týmu jsou čtyři muži a dvě ženy a hraje se o víkendech turnajovým systémem. „Ještě existuje Beskydská volejbalová liga a Pražská volejbalová liga, ty jsou postaveny na stejném principu,“ vysvětluje Barbora. Kdo by si ale myslel, že amatérská liga je pinkačka, ten by se šeredně mýlil. „Je to hodně kvalitní soutěž, hrají tam i profesionálové. Už tam zavedli strop, profesionálové nesmí hrát výše než v krajské lize, protože si týmy stěžovaly, že některým chodí čas od času vypomáhat bouchači z extraligy.“
Dnes Barbora studuje rekreologii v Olomouci, chtěla by ale studovat jazyky – angličtinu a francouzštinu, takže zatím neví, jestli Fakultu tělesné kultury dokončí. I když o sobě říká, že ve volejbale nedosáhla žádného úspěchu, ví, že sport jí nepřinesl jen vybití energie. „Nebýt volejbalu, byla bych o hodně ochuzená, z moji trenérky se stala moje nejlepší kamarádka.“
(příběh)