Daniel Fekets 
Skalní příznivci Baníku si to dlouho neuměli představit ani v těch nejčernějších snech. Baník Ostrava musel svůj stadion definitivně opustit kvůli nevyhovujícímu zázemí, které se už neslučovalo s podmínkami pro nejvyšší soutěž. Svým Bazalům zamával po dlouhých 56 letech.
Fotbalový stadion ve Slezské Ostravě byl pro Baník víc než domovem. Byla to Mekka. Místo, kam víkend co víkend mířily davy. Z každého koutu stadionu byl cítit kus historie. Jedinečnost tohoto stánku pocítil v roce 1976 na vlastní kůži i německý Bayern Mnichov, který před zraky 32 tisíc ostravských příznivců Baníku podlehl. Světovému gigantovi nepomohly ani tehdejší fotbalové hvězdy v čele s Gerdem Müllerem či Franzem Beckenbauerem.
Bylo to zřejmě nejcennější vítězství Baníku v celé jeho historii. Kde jinde mělo přijít, než právě na Bazalech.
O Bazalech zpíval i Nohavica
Onen 30. květen 2015 byl pro celé Ostravsko dnem smutečním. Oblíbený stadion se rázem stal historií. Baník přišel o svůj domov. Naposledy se do známého prostředí vydal i ostravský písničkář Jaromír Nohavica, jenž o Bazalech složil jednu ze svých písní.
„Už nikdy víc nepůjdu, vstříc svému osudu, přes řeku nahoru. Přes řeku nahoru, do svého sektoru, vlevo pod hodiny, do svojí rodiny, bláznů a magorů. A já bych chtěl taky, plavat mezi mraky, nad svými Bazaly,“ zpívá.
I tóny tohoto songu si fanoušci pobrukovali.
„Pamatuji si, jak velká část fanoušků po zápase s Duklou naběhla na trávník a odnášela si vše, co se dalo. Někteří si na památku vzali části hrací plochy, druzí zase sítě od branek. Největší zájem vzbudily sedačky. Dokonce i já mám jednu doma ve sklepě. I díky ní tak mohu na Bazaly vzpomínat,“ říká Michael Jurák, dlouholetý fanoušek Baníku Ostrava.
„Je pravdou, že v ten den zamáčkli slzy i ti opravdu nejskalnější. Chlapi, pro které je Baník vše, najednou přišli o něco, co v nich bylo od narození. Už si prostě nemohli říct, že za týden půjdeme zase na Bazaly, na které chodili třeba 50 let,“ dodává Jurák.
Vzhůru do azylu
Od sezony 2015/2016 se tedy ostravský Baník představil ve vítkovickém azylu. Velká část fanoušků si na nový domov dlouho zvykala, mnozí na fotbal chodit úplně přestali.
I kvůli sporům fanouškovské části s vedením ostravského klubu. Majitel Petr Šafarčík se oblíbenosti zrovna netěšil. Hráčům dlužil na výplatách, nedokázal udržet konkurenceschopný kádr a navíc se rozhádal s Milanem Barošem, s jednou z ikon novodobých dějin klubu.
Na Baník tak chodilo jen pár stovek diváků. I šlágr se Spartou, který by byl za jiných okolností dlouho dopředu vyprodán, se hrál jen před třemi tisíci fanoušky. Výsledkem všeho byl sestup klubu do druhé nejvyšší soutěže přesně po padesáti letech.
Znovuzrození Baníku přišlo s majitelem Václavem Brabcem, jenž klub odkoupil v lednu 2016. Baník se především díku Brabcovi okamžitě vzchopil a hned další sezonu se dokázal vrátit mezi tuzemskou elitu. Fanoušci si cestu na vítkovický stadion přece jen našli.
„Když jsem si tak srovnával hlasy z různých koutů republiky, je zcela jasné, že Bazaly jsou daleko větší pojem než vítkovický stadion. Řekne se Baník, lidem se automaticky vybaví Bazaly. Řekl bych, že takto to bude i za několik let,“ přemítá kronikář městského obvodu Ostrava-Jih Petr Přendík.
Sám majitel Baníku Brabec se několikrát nechal slyšet, že by se rád podílel na výstavbě nového stadionu ve Slezské Ostravě. Pár plánů už nakresleno bylo, ale všechny ztroskotaly na finanční stránce. „Fanoušci Baníku by si nový stadion samozřejmě přáli, ale zároveň ne každý obyvatel Ostravy by s tím souhlasil, pokud by se do výstavby zapojilo i město. Je to běh na dlouhou trať. Řekl bych, že v nejbližší době Baník zůstane ve Vítkovicích,“ říká Přendík.
„Nový stadion by byl samozřejmě skvělý, ale my fanoušci s Baníkem zůstaneme vždy. I kdyby měl hrát domácí zápasy někde na poli u města,“ uzavírá Jurák.
