Michal Zábrodský Rodriguez, syn mexických přistěhovalců, odstartoval svou kariéru v roce 1967. Dvě desky, které vydal, však prošuměly americkou hudební scénou prakticky bez povšimnutí. Nahrávací společnost mu zrušila smlouvu a Sixto svou hudební kariéru opustil. Pak koupil zchátralý dům v Detroitu za pouhých 50 dolarů ve vládní aukci a začal pracovat na stavbě.
Jeho neúspěšná alba mezitím žila vlastním životem. V Jihoafrické republice na nich vyrostla celá generace, jeho písně, jako například „The Establishment Blues,“ silně promlouvaly k apartheidem zmítané zemi a inspirovaly mladé Afrikánce k zahájení protestů proti vládě.
„Čas od času jsem dělal na ulicích Kapského města ankety... Všichni znali Rodrigueze, byl tam nesmírně slavný - Slavnější než Rolling Stones,“ komentuje dokumentarista Malik Bendjelloul.
Zároveň s jeho písněmi se o „Bobu Dylanovi Detroitu“ šířily mýty. Dlouhá léta se tradovalo, že spáchal sebevraždu, až v druhé polovině devadesátých let ho jeho jihoafričtí fanoušci vypátrali a Rodriguez, který o svém hvězdném statusu neměl ani tušení, v JAR podnikl své první turné. Od té doby hraje po celém světě.
Neuvěřitelný skutečný příběh jeho cesty ke slávě mapuje dokument Pátrání po Sugar Manovi, který v roce 2012 získal Oscara za nejlepší dokument,
