Klára Revendová 
ČteFest je v třinecké knihovně každoroční akcí, na kterou se sjíždějí milovníci knih z různých koutů republiky. Letošní ročník nabídl spoustu zajímavých hostů. Mimo jiné i odpolední setkání s Karolínou Z. Meixneer, která je internetovému světu známá pod přezdívkou @cojezoe_, kde dělá, podle svých slov, literární stand-up. „Popularizací bych to úplně nenazvala, protože literárně-vědecká obec má k tomu své výhrady,“ směje se Karolína. Svým fanouškům je známá především svými rolemi národních obrozenců, do kterých se dokážě velmi dobře vtělit. Například v jejího oblíbence, K. H. Borovského, o kterém na besedě padl nejeden vtip. V průběhu odpoledne se návštěvníci dozvěděli podrobnosti o vzniku a zákulisí jejích videí, také proč si Meixneer vybrala zrovna toto literární období, ale i jak se vyrovnává s kritikou ze strany již zmíněné vědecké obce. „Pořádala jsem besedy na školách, kde si mě pozvali skrze můj instagramový účet. Většinou se pak ukázalo, že to vlastně žáci ani nechtěli, ale že si paní češtinářka chtěla nechat podepsat jednu mou knihu. Dozor na mých přednáškách se většinou dělil na dvě kategorie, buď přikyvovali, souhlasili a líbilo se, nebo se jim to zdálo jako blbost a prostě odešli,“ vypráví s úsměvem své zážitky Meixneer.
Karolína Z. Meixneer napsala dvě knihy, konkrétně Průvodce literární hysterií 19. století a Národní opruzení. První je spíše takové doplnění učiva českého jazyka, zajímavosti o autorech a jejich životech. „Takové věci, které vám řekně učitelka v hodině jako víte že ... Navíc, nic z toho jsem si nevymyslela, všechno je to ozdrojované,“podotýká autorka. Druhá kniha je odlehčená, romantická detektivka, kterou autorka na besedě představovala a kterou si bylo možné poté nechat podepsat. „Jelikož nebudu pořádat besedy ve školách, tak budu mít více času. Do budoucna plánuju něco velkého, tak se nechte překvapit,“ prohlásila tajemně Karolína.
Reakce návštěvníků byly pozitivní. „Měla jsem šanci se s ní dnes setkat osobně a musím říct, že naživo je to ještě lepší. Navíc, Havlíček je prostě láska,“ sdělila jedna z návštěvnic. „Havlíček, Zoe a partička super lidí. Co víc si přát,“ usmála se jiná. Právě díky ní mnoho studentů dočte povinnou četbu do hodin literatury nebo přímo k maturitní zkoušce. Sama Zoe na toto odpovídá: „Ve všech školách se u Němcové probírá jako stěžejní dílo Babička. Já to chápu, ale představte si dítě v páté třídě, které přečtě dvě stránky a nebaví ho to. Němcová napsala Divou Báru, to je dětem a mladým lidem bližší. Stejně je na tom Neruda, kde se většinou čtou Povídky Malostranské, které však psal, když mu bylo pětačtyřicet, takže řešil něco jiného a byl v jiné životní etapě. Maturanti by si mohli místo toho přečíst Arabesky, které psal, když byl stejně starý jako čtenář.“
