Josef Čermák Zužování členské základny můžeme pozorovat napříč celým politickým spektrem. Také ČSSD, která kolem roku 2006 právě spolu s ODS aspirovala na titul tzv. Catch all Party (neboli strany pro všechny) nyní bojuje doslova o každého nového člena. Právě doba kolem parlamentních voleb v roce 2006 a těsně po nich ukázala, v jak hluboké krizi se část českých politických stran ocitla. „V té době jsme byli svědky toho, co novináři nazývají takzvaným volebním patem, kdy pro nikoho nebylo vůbec jednoduché sestavit vládu, protože pravice i levice získaly shodně sto mandátů. Propad preferencí ODS má podle mě počáteční příčiny v tomto období, odstartoval ale až po roce 2010, kdy občanští demokraté vládli spolu s Věcmi veřejnými, “ myslí si Michal Kuděla – politolog Univerzity Palackého v Olomouci.
Kmotři přebírají moc
Občanští demokraté do svých řad (už dávno před rokem 2006) přijímali řady kontroverzních lidí napojených na byznys se státními zakázkami a evropskými dotacemi (za všechny uveďme třeba Patrika Oulického, či Pavla Dlouhého alias legendárního „knížete z Hluboké“). Vliv na chod strany měli (a je dost možné, že i stále mají) lidé bez stranického průkazu, zato však s kontroverzní pověstí a nejasnými příjmy.
S rostoucím počtem členů, kteří na pompézní stranické sjezdy jezdili s auty ozdobenými takzvanými kmotrovskými espézetkami, začala ale nápadně stoupat také nevole českých voličů. Ti už nechtěli další opakování patové situace a skládání vratké vlády založené na hlasech přeběhlíků. Doba, kdy ODS ovládala významné magistráty či hejtmanství a měla podstatné slovo v Senátu i Poslanecké sněmovně, se nezadržitelně blížila ke konci.
V parlamentních volbách v roce 2010 proto zavedeným stranám lidé ODS vystavili první zřetelné varování. Strana sice tehdy poněkud překvapivě (a s nepříliš přesvědčivým výsledkem) volby vyhrála, vládu ale sestavovala v době hospodářského útlumu spolu s TOP 09 a nevyzpytatelnými Věcmi veřejnými.
Symbolem úpadku ODS v komunální politice se stal dříve tolik nadějný a mezi voliči oblíbený pražský primátor – Pavel Bém. Z populárního horolezce se stal muž zapletený do kauz kolem Opencard a tunelu Blanka. Vadilo i Bémovo přátelství s lobbistou Janouškem. Volit ODS už zkrátka přestávalo být mezi lidmi populární. Lidé jednoduše chtěli změnu. Ta ale nepřicházela, právě naopak, ODS se utápěla ve vnitřních žabomyších sporech a nekonečných tahanicích s Věcmi veřejnými a její voliče to pomalu, ale jistě přestávalo bavit.
Zpackaná kampaň
Poslední volby do Poslanecké sněmovny už byly jen příslovečnou labutí písní pro ODS jako silnou stranu. Strana do nich vcházela viditelně otřesená mediální aférou okolo Petra Nečase a Jany Nagyové (dnes Nečasové). Předvolební kampaň proto už od počátku působila veskrze poraženeckým dojmem, strana šla do voleb bez patřičného sebevědomí. Symbolem tehdejší bezradnosti uvnitř ODS se stalo předvolební heslo #Volím_pravici, kterým se strana prezentovala na letácích i billboardech.
Heslo a jeho napojení na sociální síť Twitter (jež měla být ústředním symbolem celé kampaně ODS) ale spíš pocit sounáležitosti mezi lidmi vyvolávalo zmatky. Příliš rozumné ani nebylo spoléhání se na tuto (v Česku tehdy ještě ne příliš známou sociální síť). Twitter měl totiž v této době v České republice jen asi 100 000 uživatelů, navíc ODS si ani nezaregistrovala webovou doménu Volimpravici.cz. Tu jí přebrala Strana svobodných občanů. ODS tak svými billboardy s heslem #Volím_pravici nechtěně posílala své potenciální voliče na stránky konkurenční strany.
Příliš úspěšně pro stranu nedopadla ani kampaň na mnohem oblíbenější síti Facebook. Jak ve své knize Volební kampaně 2013 uvádí Pavel Šíma a Marcela Králíková – strana tehdy na svém profilu získala jen asi dva tisíce „lajků“, což byl v porovnání s ostatními stranami velice špatný výsledek. Nabírání fanoušků na Facebooku ale nebyla hlavní věc, o co straně v kampani šlo, mnohem důležitější byl konečný výsledek ve volbách. Ani ten ale příliš přesvědčivý nebyl.
Nepodařené volby. A co dál?
Občanští demokraté tehdy obdrželi 384 174 hlasů, což bylo 7,72 procent z celkového počtu odevzdaných platných volebních lístků. Strana je v současnosti poměrně neviditelným členem opozice. Do dalších voleb, které nás čekají na podzim, ale na druhou stranu aspoň „modří“ vstupují s poměrně čistým štítem. V opozičních lavicích totiž dali veřejnosti zapomenout na mnohé své prohřešky z minulosti. Rozhodovat se ale nebude o dění v Praze, nýbrž v krajích a senátních obvodech. Strana nutně potřebuje zaznamenat nějaký (alespoň dílčí) úspěch, aby si spravila pošramocené sebevědomí. Zda se jí to ale proti silným soupeřům z ČSSD a hnutí ANO podaří, ale není vůbec jasné. Do voleb totiž půjde bez několika výrazných osobností, jako třeba Jiřího Pospíšila, který straně sbíral velký počet hlasů na Plzeňsku. Nepříliš nadějnou pozici bude mít podle Kuděly strana i na Moravě: „Morava volí tradičně levicově, nemyslím si, že by tady proto měla ODS nějak výrazněji uspět.“
Do začátku voleb je ještě poměrně daleko a preference jednotlivých stran a kandidátů na senátory se mohou ještě dramaticky změnit. V tuto chvíli je tak zatím jisté pouze datum, kdy se volební místnosti otevřou. Hlasovat se bude tradičně na podzim, a to 7. a 8. října. Případné druhé kolo senátních voleb je naplánováno tradičně o týden později.
