Anna Řezníčková Proč jsi se rozhodl zúčastnit voleb nanečisto ve vaší škole?
Můj vyučující základů společenských věd pan profesor Brumar si dal práci navíc s věcí, která má smysl. Tak jsem se rozhodl, že bych chtěl projekt podpořit aspoň svou účastí.
Vzhledem k tomu, že už můžeš hlasovat ve skutečných volbách, jaký má pro Tebe význam, přijít ještě k těm studentským?
Studentské volby odráží postoj žáků středních škol k mechanismu voleb obecně. S tím, že asi nemůžeme legitimně podle jejich výsledků odhadovat skutečnou budoucí účast na volbách nebo volební preference. Spoustu lidí si ve škole zajde odvolit jen tak o přestávce nebo celé hlasování úplně sabotuje tím, že třeba vhodí jiný lístek, než by vhodili v reálné situaci.
I přesto se domníváš, že má celá akce smysl?
Ano, protože si myslím, že jedna z věcí, kterou můžou volby nanečisto odhalit je právě fakt, že hodně studentů z nich legraci a nebere je vážně. Případně jejich neuspokojivý přístup k politice obecně. Samozřejmě, že původním cílem mohlo být hlavně mladé lidi zaktivizovat. Ale vím, jaký vztah mají k celé akci někteří mí vrstevníci.
Také můžeme třeba zjistit, jestli ta domněnka, že současného prezidenta volí především starší lidé, není nepravdivé dogma. A zda nemá významnou podporu i u mladé generace.
Jak bys tedy shrnul vztah svých vrstevníků a spolužáků k volbám?
Myslím, že jsou lidé, kteří berou vážně obojí – ty simulované volby i ty opravdové. Pak existuje samozřejmě druhá skupina, která ví, že hlasem ve studentských volbách nic neovlivní. A buď nepřijdou nebo vhodí nějaký lístek úplně bez rozmyslu. Ale v reálné situaci by se nad svým hlasováním třeba zamysleli. Potom je tu třetí skupina, která na to celé úplně kašle.
Což je další důvod, proč se domnívám, že takový průzkum je důležitý. Před pár lety se například uvažovalo, jestli by volební právo nemělo platit třeba už od patnácti. A myslím, že kdyby se zjistilo, kolik studentů namalovalo na volební lístek přirození, může to být vodítkem do budoucna, kdyby na téma posunování věkové volební hranice opět přišla řeč.
Probírají s vámi vyučující nějakým způsobem politickou situaci? Domníváš se, že by to bylo před volbami přínosné?
Pro učitele je to tenký led. Samozřejmě součástí výuky je určitá základní politická gramotnost, ale ta zahrnuje jen parlamentní systém nebo tu či onu funkci. Jakákoliv prezentace stran už by mohla zavánět politickou propagandou na školách, protože by vyučující musel promítnout svůj osobní názor. Ono k té politické propagandě sice stejně dochází v hodinách, kde by to člověk ani neočekával, ale to je zase jiná kapitola.
Máš s tím ve vaší škole zkušenosti?
Bohužel ne zrovna příjemné. Například v hodinách německého jazyka jeden z učitelů občas ventiluje své poněkud radikální politické názory. Nejsem zavilý příznivce bývalého prezidenta Václava Havla, ale nepopírám jeho přínos za znovuobnovení české demokracie. A označovat ho za vychlastaného alkoholika mi přijde jako silné hodnocení.
Tento vyučující také schvaluje obsazení Krymu ruskými vojsky, což by byla jeho věc, kdyby tento názor neprezentoval před žáky a před prezidentskými volbami naváděl studenty k tomu, že náš současný prezident Miloš Zeman je jediný, který to s touto zemí myslí dobře.
Myslíš, že může škola v rámci výchovy k zájmu o politiku a občanství nahradit rodinu?
Můj názor je takový, že začít by to rozhodně mělo doma. Rodič by se měl snažit dítěti vysvětlit, co která strana dělá. A ne jen říct, kdo je dobrej nebo špatnej. Vysvětlovat důvody, proč některou stranu volí a jinou ne. Neomezovat se jen na výkřiky před televizí. Takové dítě potom žije v jednotvárném, černobílém světě. Rodiče by měli potomky naučit myslet sami za sebe a informace ověřovat.
