Zuzana Langrová Koho napadlo postavit sfingu ze sněhu?
Pavel: Sfinga není naše první dílo. Pravidelně stavíme sochy ze sněhu, už 3 roky.
Petr: Sfinga byla můj nápad.
Co jste stavěli v předchozích letech?
Pavel: Jako první jsme postavili Venuši.
Jiří: Chtěli jsme stavět sněhuláka, ale byli jsme moc kreativní a tak vznikla Venuše (smích)
Petr: Takhle to nebylo. Byl jsem předtím na Pálavě, a proto jsem chtěl postavit Venuši.
Jiří: A loni jsme stavěli golema.
Pavel: Ten měl něco přes dva metry.
Jak rozhodujete o tom, co postavíte?
Pavel: Vždycky vybereme ten nejlepší nápad.
Petr: Už při stavbě golema jsme se rozhodli, že letos budeme stavět sfingu.
Jiří: A při stavbě sfingy jsme dostali nápad na příští rok.
Co tedy budete stavět příští rok?
Petr: To je přísně utajeno.
Jiří: Bude to překvapení.
Pavel: To neřekneme ani ČT.
Jiří: Do té doby se to může ještě změnit.
Pavel: Ale příští rok bude socha dominantnější.
Jak dlouho Vám trvala stavba sfingy?
Petr: Celý víkend.
Jiří: Začínali jsme brzo ráno a končili pozdě večer.
Pavel: Na počátku byla hrubá stavba, jen hromada sněhu a druhý den jsme modelovali.
Vaše sfinga působí velmi autenticky, čím jste modelovali detaily?
Jiří: Naším legendárním cepínkem a rukama.
Petr: To není cepínek, ale sekáček. Sekáček s temnou minulostí.
Pavel: Modelovali jsme s ním všechny naše sochy.
Temná minulost?
Pavel: Je tak temná, že se nesmí prozradit.
Petr: Babka zabila dědka. (smích)
Jiří: Cepínek je stejně lepší.
Co jste ještě potřebovali ke stavbě, kromě sekáčku/cepínku?
Petr: Klasické středověké nástroje, jako lopaty a podobně.
Jak jste dopravovali tak velké množství sněhu na stavbu?
Petr: Využili jsme posouvání předmětů energií mozku.
Pavel: Přenášeli jsme sníh z okolí na obrovské plachtě.
Potřebuje socha údržbu během zimy, nebo se o ni už dál nestaráte?
Pavel: Ani ne.
Jiří: Jedině kdyby ji někdo nějak poškodil, tak bychom to opravili.
Jak snášíte náhlou popularitu?
Jiří: Je zajímavé být jednou v novinách.
Petr: Vděčíme za to doktoru Miroslavu Pivoňkovi. To je náš mediální mecenáš. To on napsal do novin.
Pavel: On je náš odpal. Rozbuška.
Jak se k Vám chovají sousedé od té doby, co jste „slavní“?
Jiří: Dělají za nás úklid…
Pavel: …otevírají nám dveře. Volají na nás z okna.
Petr: Naší podporou je Ing. Březina. Je to „panelákový odborník“.
Jiří: Přijde a zhodnotí, jestli nám to nespadne.
Petr: Je to matematik a fyzik. A taky odborník přes hydrauliku…
Pavel:…dvakrát vytopil sousedy.
Jiří: Loni se u našeho Golema fotil skoro nahý. Jen v plavkách.
A co náhodní kolemjdoucí?
Jiří: v neděli ráno k nám přišla jedna paní, představila se jako vyslankyně královny Nefertiti a předala nám medailonek, kde je královna vyobrazena.
Pavel: Jednou šel okolo starý shrbený pán. Když přišel k soše, tak se narovnal, aby si ji mohl prohlédnout. To bylo neuvěřitelné.
Jak na sfingu reagují děti? Nesnaží se jí ničit?
Jiří: Mají z ní respekt. Neničí jí. Když na sfingu napadl nový sníh, byl kolem ní dlouho kruh neporušeného sněhu. Nikdo se neodvážil jít blíž.
Neplánujete přibrat někoho do stavitelského týmu?
Pavel: My bychom klidně přibrali…
Jiří: …lidi jen říkali, že by pomohli, ale…
Petr: …radši koukali na televizi.
Když jste byli venku na mraze od rána do večera, posilňovali jste se alkoholem?
Všichni: Ne.
Petr: Posilnili jsme se špenátem.
Jiří: Ale já s Pavlem jsme si ze stavení odnesli pořádnou rýmu.
Jak se vyrovnáváte s tím, když Vám na jaře Vaše výtvory tají před očima?
Petr: My se v tom koupeme, sousedům to teče do sklepa.
Jiří: Nejdřív nás oslavují, potom proklínají.
Pavel: Zbytky našich soch zůstávají dlouho, do pozdního jara.
Foto poskytl Jiří Čvanda
