Klára Ottová 
"Se zlomeným srdcem oznamujeme, že Dr. Madeleine K. Albrightová, 64. ministryně zahraničí Spojených států a první žena v tomto úřadu, dnes zemřela. Příčinou byla rakovina. Byla obklopena rodinou a přáteli. Ztratili jsme milující matku, babičku, sestru, tetu a přítelkyni," uvedla rodina bývalé ministryně USA. V posledních letech života bojovala s rakovinou. Bylo jí 84 let, narodila se roku 1937 v Praze.
„Madeleine Albrightová, rozená Marie Jana Korbelová v Praze, přišla do USA v roce 1948 jako uprchlík a vystoupala do samých vrcholů amerického politického dění. V roce 2012 obdržela prezidentskou Medaili cti, nejvyšší ocenění, které je v USA možné dostat,“ stojí v prohlášení rodiny. Za prvního prezidentství Billa Clintona působila jako velvyslankyně USA při OSN. Clinton ji jmenoval ministryní zahraničních věcí, kdy tento post zastávala čtyři roky. Albrightová se také významně zasloužila se také o rozšiřování Severoatlantické aliance (NATO) o země bývalého východního bloku, mezi něž patří Maďarsko, Polsko i Česko.
Zpráva o její smrti zasáhla nespočet lidí a úřadů. Tato žena se nepochybně zapsala svými činy do historie. Madeleine K. Albrightová byla dítětem českých uprchlíků, kteří uprchli před nacistickými okupanty a komunistickými utiskovateli, napsal web The New York Times. „Zemřela Madeleine Albrightová - žena, které Česká republika výrazně vděčí za brzký vstup do NATO. Dnes si tohoto jejího činu vážíme více než kdykoli dříve. Čest její památce!“ napsal na Twitteru ministr kultury Martin Baxa.
„Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít takový život, jaký jsem měla,“ řekla v rozhovoru pro časopis Elle v roce 2020. Na otázku, jaký je její nejlepší pracovní zážitek, odpověděla: „Být ministryní zahraničí a sedět za cedulí s nápisem Spojené státy, zejména proto, že jsem se tu nenarodila. Jsem velmi vděčná Američanka.“ V rozhovoru, který v roce 2012 poskytla Seznamu, prohlásila, že je velmi důležité, aby spolu demokratické státy mluvily a spolupracovaly. „Když byl prezidentem Václav Havel, tak Česká republika byla viděna jako velikánská a morální země, která hrála velmi důležitou roli. To přátelství mezi tehdejšími prezidenty Clintonem a Havlem bylo opravdové,“ řekla tehdy.
Albrightová byla svého času považovaná za nejvlivnější ženu na světě. Poté, co skončila ve funkci šéfky americké diplomacie v roce 2001, své zájmy neomezila. Cestovala, přednášela, psala knihy a podnikala. Její jméno je spjato s firmami Albright Stonebridge Group či Albright Capital Management. Byla také známá svou vášní pro nejrůznější brože, kterými ráda vyjadřovala svou náladu a záměry. Její „špendlíková diplomacie“ se stala vyhlášenou. O brožích vydala knihu s názvem Tajná řeč broží s podtitulem Příběhy z mé šperkovnice. Je i autorkou dalších publikací: pamětí Madeleine - Nejlepší ze všech možných světů, knihy Mocní a všemohoucí či vzpomínek Pražská zima. V roce 2018 také publikovala knihu Fašismus – Varování, v níž upozorňovala na nové hrozby pro svobodný svět. Varovala například před pojetím neliberální demokracie, které prosazuje například maďarský premiér Viktor Orbán. „Opravdu si myslím, že všichni lidé by raději žili v zemích, kde můžou něco říkat o tom, co se tam děje, mít volby, ale také mít lidská práva, ústavu a soudní systém,“ poznamenala Albrightová před třemi lety v pořadu Interview ČT24.
