Vojtěch Pýcha 
Titanic byl jednou ze tří velelodí, kterými chtěla britská lodní společnost White Star Line pokořit konkurenci. Paradoxně všechny tři lodě Olympic, Titanic i Gigantic, později přejmenován na Britanic skončily katastrofou. Po Titanicu jako druhý padnul Britanic, když najel za první světové války na minu. Olympic se střetnul s křižníkem a byl likvidačně poničen. Všechny tři lodě kromě stejné společnosti spojuje ještě Violet Jessopová, která pracovala u White Star Line jako stevardka. Všechny tři havárie přežila.
15. dubna 1912 byl den kdy největší, nejmodernější a nejluxusnější loď své doby na světě vyrazila na první a poslední plavbu. Titanic vyplouval z britského Southamptonu a mířil do New Yorku. Na palubě bylo dva a půl tisíce lidí, z toho třetinu tvořila posádka. K tak obrovské tragédii nemuselo dojít, kdyby se nestřetlo dohromady 7 chybných rozhodnutí a špatných náhod.
První z příčin tragédie byla příliš vysoká rychlost, kterou loď plula. Majitel společnosti White Star Line chtěl hned při první plavbě pokořit rekord a získat modrou stuhu za nejrychlejší přeplutí Atlantiku. Dvaašedesátiletý kapitán lodi Eduard Smith, pro kterého to byla poslední plavba před odchodem do důchodu se tak držel rozkazu jet naplno. Druhou fatální chybou byly chybějící dalekohledy a posádka na věži musela tak spoléhat pouze na své oči, když spatřili ledovec, bylo už pozdě na vyhýbací manévr. Právě zde ve 23:39 přichází chybný rozkaz od velícího důstojníka, který nařídil uhnout loď jiným směrem. Na to bylo už příliš pozdě. Když by Titanic najel přímo do ledovce nenastane poškození takového rozměru. Potom co se loď otřela bokem o kru, došlo k proražení šesti vodotěsných komor. Čtyři komory by loď ještě snesla, ale šest už bylo příliš a došlo tak k rychlému zaplavování trupu. Loď ani po tomto nezastavila, aby nepoškodila jméno společnosti a plula ještě 10 minut dál, čímž se urychlilo zaplavování. Protože loď byla považována za nepotopitelnou, nebyl na palubě dostatek záchranných člunů a kapacita byla jenom pro polovinu cestujících. Navíc se zaplňovaly jenom ze třetiny, protože se předpokládalo, že v nižších patrech lodi budou během spouštění člunů přistupovat další prchající pasažéři a lidi plavoucí na hladině. To se nestalo, protože lidi na člunech měli strach z víru, který mohl potápějící Titanic způsobit a pluli tak daleko od vraku. Z téměř dvou a půl tisíc pobrali záchranné čluny jenom tisíc lidí. Spojaři potápějícího Titanicu volali telegrafem o pomoc, jenomže v dosahu byla jen jediná loď. Byla pouhých deset mil daleko, jenomže v době volání její radista měl už po službě, a tak spal.
Titanic a jeho pasažéři sváděli boj na hladině tři hodiny. První pomoc dorazila až po čtyřech hodinách od nárazu. V ledové vodě nebylo možné vydržet déle než deset minut. Havárie legendární lodě Titanic nese na patnáct set obětí. Vrak byl objeven až po sedmdesáti třech letech v září 1985. Vrak lodi nebude nikdy vyloven z důvodu uctění památky a je tak jen otázkou času, kdy si s Titanicem definitivně poradí bakterie Halmonas titanicae, které ho postupně rozloží.
