Šimon Hauser 
Než si vysvětlíme, o co se jedná, pojďme si říct něco o americkém legislativním procesu. Federální vládu USA tvoří, jak už to v politických systémech bývá, tři pilíře moci. Exekutiva, kterou představuje prezident a jeho kabinet, legislativa, kterou tvoří dvě komory Kongresu USA - Sněmovna reprezentantů a Senát a nakonec judikativa, tedy systém federálních soudů v čele s Nejvyšším soudem. Nás teď bude ale zajímat především kongres a kontrétně senát. V roce 2020 se konaly nejen prezidentské, ale také volby do kongresu. Ve sněmovně mají demokraté většinu, v senátu pak nejtěsnější možnou většinu - 50 demokratů a 50 republikánů, rozhodující hlas má v tomto případě Viceprezidentka, kterou je demokratka Kamala Harris. A právě zde v senátu je kámen úrazu. Ačkoliv si demokraté vesele protlačí všechny návrhy sněmovnou, v senátu jim k většině návrhů prostá většina nestačí. Proč? V senátu není - narozdíl od sněmovny reprezentantů - omezena délka senátorských vystoupení a k usnesení o jejím zkrácení je třeba 3/5 většina hlasů, tedy alespoň 60 hlasů senátorů, jimiž demokraté nedisponují. Tímto způsobem lze přijetí návrhu pomocí obstrukcí donekonečna odkládat.
Jako obstrukce a nátlakový prostředek se filibuster používal už v římském senátu. V USA měl původně zabránit tyranii většiny, nicméně v dnešní rozdělené Americe, kdy se jak republikáni, tak demokraté pevně drží hlasovacím řádem své strany, svým způsobem paralyzuje legislativní proces. Citlivé témata jako migrace, zdravotní systém nebo třeba držení zbraní, nelze zásadním způsobem reformovat, jelikož neodolají filibusteru. Některé výjimky, jako třeba jmenování členů prezidentova kabinetu, které musí schválit senát, tomuto procesu však nepodléhají.
Bidenovi tak nezbývá nic jiného, než vládnout pomocí exekutivních příkazů. Existuje zde sice možnost, kvůli které na Bidena tlačí zejména levé křídlo demokratické strany. Jedná se o nukleární obci, díky které může za mimořádných okolností protlačit návrh i prostá většina. Nicméně to by se mohlo demokratům vymstít - již za necelé dva roky se konají nové volby, tzv. midterm elections, ve kterých mohou celý kongres získat opět republikáni. A narušení křehké bipartijní rovnováhy v senátu by mohli konzervativci využít k prosazení svého programu, a spokojili by se již jen prostou většinou.
