Sára Kolomazníková 
Co tě vedlo k tomu, že jsi začal psát na Wikipedii?
Už dřív jsem měl vytipované články, které mi tam chyběly, ale tím hlavním impulsem se stalo mé vítězství na exhibici v Slam poetry v roce 2014. Říkal jsem si, že přece není možné, abych vyhrál něco, co nemá svůj vlastní článek na Wikipedii. Ve stejný večer jsem ho vytvořil. Přečetl jsem si nápovědu, založil si profil a strukturu odkoukal z jiných článků. Na začátek mi hodně pomohlo, že jsem mohl vycházet z vlastních zkušeností. Článek byl za dvě tři hodiny na světě a později nebyl nikým odstraněn, což mě hodně povzbudilo.
Jak se tvá tvorba vyvíjela dál?
Vytvářel jsem na anglické verzi tzv. metastránky; staral se o to, abych k vytvořené kategorii posbíral všechny wikipedistické články, které do ní spadají. Touto knihovnickou prací jsem přispíval k lepšímu zatřídění a celkově přehlednější Wikipedii. Pojímal jsem to jako logickou hru a hrozně mě to bavilo. Až v únoru minulého roku jsem si najednou uvědomil, že nejcennější je autorský obsah a vkládání chybějících informací. Rozhodl jsem se, že budu mapovat vlakové stanice. Věnoval jsem se tomu téměř rok a byl schopen napsat i tři články za hodinu.
Co tě na nich tak fascinovalo?
Ta rychlost, kterou jsem byl schopen články vytvářet. Jejich historie totiž byla většinou velmi obdobná. Dohromady jsem jich vytvořil 417 a pokryl většinu okresů. Dost mě to pohltilo. Ještě stále mám v Excelu složku s městy podle velikosti, u kterých si dělám zelenou značku, když k nim vznikne článek o nádraží.
Na základě čeho sis vybíral svá následující témata?
Nejdřív to fungovalo jako skládačka. Přečetl jsem si o nějakém člověku a rozhodl se vytvořit o něm článek. Při hledání dalších informací jsem objevil jiné zajímavé Čechy, o kterých se na Wikipedii také ještě nepsalo. Tak se postupně moje sbírka osobností 19. století rozrůstala. Navíc jsem se často v souvislosti s jejich úmrtím dozvěděl i něco o hřbitovech a o těch samozřejmě také článek nebyl… Nakonec jsem si prostě googlil klíčová slova jako např. „továrník vila”, protože spoustu měst má vilu pojmenovanou po nějaké místní osobnosti. Dá se přidat téměř cokoli, ale rozhoduji se podle toho, čemu jsem ochoten obětovat čas.
Kolik hesel už jsi napsal a z jakého máš největší radost?
Celkem 544, z toho devět na anglické verzi. Většina vznikla během jednoho roku. Kdybych měl říct jedno nejoblíbenější, tak buď to úplně první, díky kterému všechno začalo, nebo o architektu Josefu Chválovi, který vytvářel tzv. železniční normálie (typologie stanic).
Z jakých zdrojů čerpáš?
Následuji digitální stopu, jinými slovy se snažím na internetu najít co nejvíce informací k danému tématu. Hodně využívám články veřejnoprávních médií a jejich regionálních poboček, digitalizované matriky a architektonické weby. Ve výsledku vytvářím takový kybernetický slovníkový systém, který se opírá o články a zdroje z internetu, které jsou zase podepřené literaturou. Mou hlavní zásadou je, že ke každému článku vložím minimálně tři zdroje.
Co tě na tvorbě wikipedistických článků nejvíc baví?
Nejzábavnější je pro mě ten spojovatelský proces, kdy něco vytvořím a následně to propojuji se všemi souvisejícími odkazy a tématy. Wikipedie je neustále se rozšiřující pavouk a nekonečné puzzle. Čím víc času tam trávíš, tím víc mezer a nedostatků nacházíš. A mě baví doplňovat její okrajové části. Myslím, že minimálně do důchodu mám co dělat.
Jsi rád, když někdo upraví tvůj článek?
Absolutně. Přesně na tomto principu totiž Wikipedie funguje - někdo za tebe udělá tvou práci. Já jsem navíc ze své podstaty velmi líný člověk, takže přemýšlím, jak do toho zapojit víc lidí, abych na tom nepracoval sám. Během karantény jsem se pokusil vymyslet wikipedistický klub a přivést k tomu nové lidi. Založil jsem skupinu na Facebooku WIRkipedie - tvorba článků z karantény, kde mimojiné doporučuji témata vhodná k zpracování. Bohužel aktivních členů skupiny je jen zlomek.
Co bys doporučil lidem, kteří uvažují o psaní na Wikipedii?
Mám desatero, z nichž prvních osm bodů zní: Začni. Spousta lidí má zbytečný blok a pocit, že jim to určitě nepůjde. Přitom není třeba se bát, wikipedisté jsou zvyklí se navzájem podporovat a pomáhat začátečníkům. Stačí si přečíst nápovědu, pokusit se něco věcně a nezaujatě napsat a najít k tomu relevantní zdroj. Ve chvíli, kdy se člověk stane wikipedistou srdcem, objeví úplně nový svět. Najednou se začne těšit na to, až bude moct vložit nové téma a dotáhnout ho do konce. Právě proto je důležité dávat si pozor, aby se z toho nestala závislost, což byl můj případ s těmi vlakovými nádražími.
Jak si stojí česká verze ve světovém měřítku?
Myslím, že relativně dobře. Nedávno byla pokořena hranice 450 tisíc článků a přibývá jich kolem sta každý den. Půlmilionová hranice je pěkná ambice a čeští wikipedisté se dokonce sázejí, kdy padne. Momentální předpoklad je, myslím, kolem roku 2030. Jsem obrovský fanoušek robotů, kteří překládají články, s jejich pomocí bychom té hranice mohli dosáhnout mnohem dřív.
Jaký má podle tebe tato online encyklopedie přínos pro svět?
Můj kamarád to krásně popsal přirovnáním o nikdy nedokončené katedrále. Já bych ještě doplnil, že jde o obrovskou knihovnu, ve které je možné neustále aktualizovat všechny knihy a současně je pojištěna proti požáru. Kromě toho má dobrý systém proti vandalismu; něco smazat je velmi náročný úkol. Ale samozřejmě by měl každý čtenář počítat s tím, že relevance nikdy není 100%. Všechno na světě má chyby. Jenže zatím nikdo nevymyslel nic lepšího. Wikipedie je největším souborem informací na světě. Prostě ohromující.
