Adéla Halfarová Dobrým synonymem pro animátora je bavič. Působí v hotelových komplexech po celém světě, ale nejčastěji v těch přímořských. Úkolem animátora je sestavit a zorganizovat každodenní program pro každého hosta, každé věkové kategorie. Existují tři typy animátorů - sportovní, dětský a allround. První dva se orientují převážně na sport a starání se o děti. Allroud animátor navíc organizuje všechny ostatní zábavní aktivity, moderuje večerní akce, obstarává pomůcky a vyřizuje i papíry.
Animátor nepracujete celý den v kuse. Můj denní harmonogram vypadal následovně. Od devíti do dvanácti hodin probíhal ranní program. Po dvouhodinové pauze následovaly čtyři hodiny práce, znovu přestávka a další čtyři hodiny aktivit. Jako dětská animátorka jsem měla základnu v "mini klubu", kam ráno rodiče dovedli své děti jako do školky. V mini klubu jsem nikdy nebyla sama. S mou zkušenější španělskou kolegyní jsme děti zvládaly levou zadní. Jejich počet se sice podle kapacity hotelu, počtu ubytovaných rodin i podle počasí různil, ale minimálně patnáct se nám jich v mini klubu většinou sešlo.
Každý den byl tematický. Jednou vodní, jindy pohádkový, zvířecí, indiánský, pirátský nebo čistě sportovní. Vždy jsme proto na dané téma vymýšlely vhodné aktivity, například vyrábění zvířecích masek, omalovánky, hledání pirátského pokladu či závody v plavání. Často si i samy děti řekly, co chtějí dělat, a protože je důležité, aby se citily vítané a svobodné, vždy jsme jim jejich přání splnily.
Být dětskou animátorkou ale neznamená jen hraní s dětmi. Třeba takzvaná "cocktail game", která se pořádala v době před obědem, začínala tančením klubového tance (poznávací tanec hotelu, který se musíte naučit), a poté následovala krátká, zábavná hra pro dospělé, na jejímž konci dostali za odměnu koktejl.
Večerním programem pro děti bylo většinou "mini disco". Jednotlivé tanečky jsem se musela naučit, a také proto jsem do hotelu přiletěla o týden dříve. Tančení se účastnil i hotelový maskot - obrovský racek. To byla nejhorší součást práce animátora, protože tancovat v tom horku v plyšovém kostýmu bylo k nevydržení. Po dětské diskotéce začínal program pro dospělé, kterého se účastní všichni animátoři. Já jsem se většinou ujala role dýdžeje, zatímco moje kolegyně pomáhala sportovnímu animátorovi s moderování večera. Večerní zábavou byla kvízová show, taneční souboje mezi hosty nebo velmi oblíbená soutěž "ženy vs. muži". Jiné večery jsme zase přenechali profesionálům. Hosty pobavil kouzelník, břišní tanečnice nebo show s papoušky.
Po skončení programu večer pokračoval ještě rozpravou s hosty. Pro ně totiž nejste jen animátor. Nejde jenom o to, připravit jim program, a jakmile skončí, dělat, že je neznáte. Práce animátora nekončí nikdy. Stane se součástí vaší osobnosti a hostům to také musíte dát najevo. Oni vás pak na oplátku vždy mile pozdraví, zeptají se na rady a vědí, že se na vás mohou spolehnout. Stanete se jejich přáteli.
Práce animátora je o umění jednat s lidmi a zároveň si to umět užít. Ve dnech volna si navíc můžete dělat, co chcete - opalovat se, potápět, nakupovat, výletovat. Není nad to, vyzkoušet si, jaké je žít v cizí zemi, vytvořit lidem krásné vzpomínky, a ještě si tím i něco vydělat. A že neumíte jazyky? Že se bojíte létat? Výmluvy. Uvidíte, že to stojí za to.
