Ostatně svým způsobem nejde o definici nikterak absolutní. Žádná jednotná antimodernistická skupina ani směr ve své době neexistovaly, jde pouze o vymezení těch výtvarníků, kteří v období nastupující moderny (polovina 19. až začátek 20. století) reagovali na bezuzdnou vlnu novátorství uchýlením se k uměleckému tradicionalismu.
Samotná výstava předkládá výběr zhruba osmdesáti autorů a jejich výtvarné tvorby (k vidění jsou exponáty jako např.: Max Švabinský – Poledne na horách; Bedřich Wachsmann – U moře; Ota Bubeníček – Večerní krajina; Fráňa Šén – Alegorie zrcadlení-velikosti světa; Adolf Kašpar – Dva muži na lodi uprostřed horského jezera; Alois Kalvoda – V březovém háji a další). Mnohá z děl mají venkovský či religiozní námět, většina z nich se vystavuje jen sporadicky a najdou se i taková, která doposud nebyla vystavena vůbec.
Expozice je prostorově rozdělena do osmi tematických částí :
Akademici a tradicionalisté
Sursum a symbolisté
Malíři umělecké besedy
Konzervativci, folkloristé a zástupci regionu
Neoklasicismus, poetismus, sociální umění
Obtížně zařaditelní a solitéři
Neznámí známí – proměny modernistů
Koncepci výstavy Antimodernisté a její architektonické řešení má na svědomí Jiří Olič, který je i autorem stejnojmenné publikace. Expozice byla uvedena v září letošního roku a potrvá do 11. 1. 2010.