Kateřina Balajková Vydali jste se přes Rusko, Mongolsko, Čínu až do Thajska. Proč právě tyto země?
Měli jste dopředu vymyšlený plán cesty?
Co všechno bylo potřeba zajistit si před odjezdem?
Víza, letenky, pojištění, očkování, buchty od babičky. Ale asi nejsložitější bylo vyřídit si čínské vízum, protože Číňani chtěli obrovské množství dokumentů. Nakonec nám vydali vízum na omezený počet dní, což v našem případě nebyla úplně ideální varianta. Naštěstí nám to ale vyšlo a hranice Číny jsme překročili minutu před půlnocí, kdy nám vízum vypršelo.
Jak jste přišli na nápad s ponožkami?
První noc v Rusku jsme spali v jednom levném hostelu v centru Moskvy. Když jsme se ráno probudili a chtěli vyrazit na prohlídku města, zděsili jsme se. Někdo nám totiž v noci ukradl body. Nejprve jsme byli smutní, ale pak nás napadlo, že toho využijeme a začali jsme psát příběh ponožek, které putují po Asii.
Kde všude jste ještě přespávali?
To víme úplně přesně: dvacet osm nocí jsme spali v hostelech, dvacet tři nocí ve stanu, devět nocí ve vlaku nebo autobuse a patnáct nocí na couchsurfingu. Když jsme si tohle po skončení cesty sečetli, nejvíce nás překvapilo, že jsme celkem za sedmdesát pět nocí v Asii zaplatili pouze tři tisíce korun na osobu.
Co couchsurfing znamená?
Couchsurfing je snad nejlepší způsob, jak v průběhu cest poznat tamní kulturu a seznámit se s novými lidmi. Stačí si na internetu vytvořit profil, uvést o sobě základní informace a pak oslovit lidi, kteří pocházejí z místa, kam máme namířeno. Tam se s nimi můžeme potkat, pobavit se a často se taky stává, že u nich člověk může zadarmo přespat. Couchsurfing funguje celosvětově a rok od roku je populárnější.
Jak jste se s místními domlouvali?
Hned v Rusku nám došlo, že jsme v končinách, kde angličtina příliš nepomůže. Zvláště Rusové byli na angličtinu vysazení. Raději jsme proto mluvili česky a zjistili jsme, že nás Čechy tam z nějakého důvodu přímo milují. Ve zbytku Asie to bylo podobné, používali jsme především řeč těla. Myslím, že po tomto výletu budeme mistři v pantomimě. (smích)
Jakými dopravními prostředky jste cestovali?
Snad úplně všemi. Přes jedenáct tisíc kilometrů jsme ujeli vlakem, v poušti Gobi jsme si pronajali jeep s řidičem a třeba ve Vietnamu jsme si každý pořídili motorku a poslední měsíc pak jezdili na nich. Ale svezli jsme se taky lodí, na kolech, na velbloudech nebo taky v tuk-tuku.
Jak se dá taková motorka ve Vietnamu koupit?
Co bylo pro vás na cestě největším zážitkem?
Každý asi máme trochu jiné zážitky, ale myslím, že se shodujeme na tom, že asi největší překvapení pro nás bylo Mongolsko. Na začátku jsme tam ani neplánovali jet, ale pak jsme si uvědomili, že je to po cestě a byla by škoda se tam nepodívat. Na týden jsme si pronajali jeep s řidičem a vyrazili na okruh po Mongolsku. Zažili jsme pocit naprosté svobody. Hodiny a hodiny jsme jeli nekonečnými planinami a všude kolem byla divoká zvířata: koně, ovce, kozy, velbloudi. Naprostá nádhera.
Potkal váš na cestě i nějaký zádrhel?
Snad ani nebyl den, kdy by se něco nepokazilo. Několikrát nám ujel vlak, porouchala se motorka, zabloudili jsme, někdo nás podvedl a tak dále, ale všechny tyto nezdary jsme brali jako součást cesty. Kdyby šlo vše hladce, neměli bychom na co vzpomínat.
Vyšla vás cesta draho?
Protože jsme věděli, že tohle bude hodně lidí zajímat, tak jsme si v průběhu celé cesty poctivě zapisovali veškeré výdaje. Když jsme to spočítali, tak nám vyšlo, že jsme každý zaplatil padesát pět tisíc korun, včetně letenek, pojištění, víz, dopravy, stravy, ubytování – zkrátka se vším všudy.
Nakonec jste dojeli až do Bangkoku, zažili jste tam párty ala Pařba v Bangkoku?
Bangkok je naprosto neskutečné město. Je ještě divočejší, než jsme si vůbec dokázali představit. Strávili jsme tam čtyři noci, noc co noc na jedné velké párty ulici. Každé ráno jsme si pak museli zajít na thajskou masáž, abychom se z předešlé jízdy vzpamatovali. Tygra v koupelně jsme ale nenašli. (smích)
Cestou jste natáčeli dokument Asie v ponožkách. To jste plánovali ješt ěpřed cestou?
Všechno vznikalo naprosto spontánně. Měli jsme s sebou GoPro kameru a dost jsme natáčeli, ale když jsme se vrátili, tak to nikdo z nás nechtěl stříhat, protože nám bylo jasné, že je to na několik dní, ne-li týdnů. Rozhodli jsme to proto požádat profesionálního střihače a ten, když se na záběry podíval, navrhl, že bychom z toho měli udělat něco víc než jen video pro babičky.
mohou zájemci dokumet ještě někde zhlédnout?
Určitě, plánujeme ještě hodně promítání. Nejbližší budou ve Vsetíně, Velkých Karlovicích, Praze, Plzni a Ostravě. Také proběhne už druhé promítání ve Zlíně.
Určitě chceme něco podniknout, ale do léta je ještě času dost, tak nechceme předbíhat.
