Theo Mariánek 
Peking, 27.02.2014
Michel Sidibé, tehdejší výkonný ředitel organizace pro boj s virem HIV UNAIDS, vystupuje za podpory Organizace Spojených Národů po více než roční kampani #zerodiscrimination, jejíž tváří se stala držitelka Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij, mimo jiné dobrá přítelkyně našeho prvního postkomunistického prezidenta Václava Havla. „Samotná odpověď na AIDS udělila světu obrovskou lekci v otázkách tolerance a soucitu,“ uvedl Sidibé. „Víme, že právo na to vést zdravý a důstojný život patří všem. Pokud budeme spolupracovat, můžeme přeměnit sami sebe, naše komunity a náš svět do podoby, ve které dosáhneme nulové diskriminace.“ Na závěr události se třicet firemních lídrů zavázalo k vyhlazení diskriminace ze svých společností. OSN poté stanovila první březen jako mezinárodní Den nulové diskriminace.
Ve stejný den, kdy pan Sidibé mluvil o nutnosti dodržování základních lidských práv a transformaci světa v lepší místo, se na Krymu objevili takzvaní „zelení mužíčci“, kteří započali ruskou anexi poloostrova, předzvěst aktuálního otevřeného válečného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Poté prvního března, tedy v den zasvěcený snaze scelit společnost, Vladimir Putin oficiálně požádal svůj senát o vyslání ruských sil na ukrajinské území. Talibán napadl konvoj převážející vakcínu proti dětské mozkové obrně (ve stejný den také vyhlásil měsíční příměří s Pákistánem). Nakonec v čínském Kunmingu údajný separatista a muslimský radikál spáchal teroristický čin, který si vyžádal dvacet devět mrtvých a přes sto třicet zraněných. Na druhou stranu Světová banka odmítla poskytnout Ugandě půjčku v hodnotě devadesáti milionů dolarů v reakci na nově platný homofobní zákon.
A co se děje dnes?
Nedávno proběhlo druhé výročí ruské invaze na Ukrajinu, které lidskoprávní organizace Amnesty International na svém Instagramu označila za výročí desáté, právě kvůli událostem z roku 2014. Ozbrojený konflikt mezi teroristickým hnutím Hamás a Izraelem v pásmu Gazy, který vypuknul v říjnu minulého roku také stále pokračuje. Podle informací České tiskové kanceláře si válka vyžádala již přes třicet tisíc obětí. Ugandský zákon proti homosexualitě prošel na konci března 2023 úpravou umožňující užití trestu smrti. 29. února 2024 africká Ghana prohlásila LGBTQ komunitu za ilegální, kdy pouze identifikaci s touto menšinou mohou soudy trestat tříletým odnětím svobody a jakýkoliv pokus o organizaci až pětiletým trestem. Na začátku února zasáhla americkou část této komunity zpráva o úmrtí šestnáctiletého studenta Nexe Benedicta údajně na následky transfobně motivovaného útoku staršími spolužačkami.
Na první pohled by se mohlo zdát, že výše popsané události spolu nemají mnoho společného, ve všech situacích se ovšem jedná o akty motivované narativem my versus oni, nenávistí a touhou dominovat. Stejně jako před deseti lety, i dnes takové motivace neslouží ničemu jinému, než rozsévání vzájemné nedůvěry a strachu z jinakosti vedoucí k diskriminaci a v tragických případech i k násilí. Policie České republiky ve svých datech zaznamenala od roku 2014 do roku 2022 na čtyři sta sedmdesát takzvaných zločinů z nenávisti. Zajímavé je, že právě v posledním datovaném roce zaznamenali policisté obrovský nárust nenávistných činů.
Diskriminace se nevyplácí
To záleží na každém jednotlivci. Pravděpodobně stejně jako já, naprostá většina lidí nikdy předtím o Dni nulové diskriminace neslyšela. Přestože se o něm ví málo, neznamená to, že jeho myšlenka je nebo bude zapomenuta, protože touha po lepším světě je většině lidstva přece jenom přirozenější než touha jej dokonale kontrolovat. Ostatně na konci dne lze argumentovat, že oba pohledy, přestože protikladné vychází ze stejné potřeby bezpečí a pohodlí. Svět lze určitě nějakým způsobem změnit násilím, zadupat do země veškeré jeho rozmanitosti a vštěpit mu jednotnou podobu, ovšem nejedná se o udržitelný vzorec. A v globalizovaném světě, kde jsou nakonec všichni nezvratně zasaženi každou významnější událostí, se diskriminační a xenofobní chování nemůže dlouhodobě vyplatit.
Tohoto fenoménu si můžeme povšimnout na naprosto jednoduchém příkladu marketingových kampaní. Značky jako Coca-Cola, Starbucks, Target, Mars, Meta a mnoho dalších dlouhodobě propagují inkluzivní a proti-nenávistná poselství. Jestli upřímně nebo se jedná pouze o takzvaný „pink-washing“(využití inkluzivní fasády za účelem navýšení zisku navzdory skutečným názorům vedení společnosti) je jiná otázka a téma samo o sobě. Nicméně popularita této konkrétní strategie mluví jasně, diskriminace se nevyplácí. Když k takovému závěru může dojít masivní podnikatel, proč ne obyčejný člověk?
