Jakub Piskoř 
V jakém věku je vhodné začít hrát tenis?
My přijímáme děti ve věku od 4 až 6 let. Když někdo zavolá, že chce začít s tenisem v sedmi nebo osmi letech, tak už to není úplně ideální. Dnešní doba je totiž uspěchaná a děti začínají strašně brzo. Těm, co začnou později tak utečou ty roky, co ostatní trénují. Samozřejmě, když přijde dítě v osmi letech, tak ho vezmeme a pokud je šikovné, tak vše dožene. Krásným příkladem může být Róza Vrajiková, která začala až v osmi letech. Ona je ovšem do tenisu blázen a chce vyhrát každý zápas. Tímto přístupem nejen že ostatní hráče dorovnala, ale i překonala.
Uspěchané v tom smyslu, že rodiče do tenisu děti tlačí?
Z mého pohledu je začátek ve čtyřech letech uspěchaný. Já jsem začínala v sedmi, takže proto mi to přijde hrozně brzo. Je to hodně tréninků pro tak malé děti. U nás trénujeme dvakrát v týdnu a ani s dětmi neobjíždíme turnaje, protože nechceme ať v tak nízkém věku mezi sebou už soutěží.
Kolik hodin denně strávíte trénováním?
Předtím než jsem měla dítě, tak jsem byla na kurtu od rána do večera. Den například vypadal tak, že jsem hrála od 8 rána do 12 poledne. V tyto časy jsem měla převážně rekreační hráče. Od dvou do sedmi večera jsem pak byla opět na kurtu. Takže jsem hrála i osm hodin denně. Poté, co se mi narodilo dítě, tak jsem nějakou dobu netrénovala. Když už byl syn větší, tak jsem se k trénování postupně vrátila. Už jsem ale nechtěla končit každý den pozdě večer, protože bych neměla čas na syna. Stanovila jsem si tedy, že bych chtěla trénovat maximálně 4 hodiny denně.
Není to po takové každodenní době strávené na kurtu fyzicky i psychicky náročně?
Rozhodně, a proto jsem ráda, že už ani nemusím trénovat více. Být osm hodin na kurtu je opravdu fyzicky i psychicky náročné, zvlášť pokud trenér vede malé děti. Myslím si, že to tedy není úplně vhodné, protože trenér pak nemůže dát tomu dítěti tolik, kolik by měl.
Jaké kategorie trénujete?
Momentálně trénuji malé děti. To jsou kategorie minitenis, pro děti od 4 do 6 let a babytenis, pro hráče od 7 do 9 let. Také trénuji mladší žáky. V této kategorii hrají hráči do 13 let. Těm se ale věnuji nejméně.
Připravujete si své tréninky dopředu?
Konkrétně se nijak nepřipravuji, jelikož mám pár svých dětí, které vím, co potřebují trénovat. Občas akorát sleduji videa na Instagramu nebo na YouTube. Koukám se na příklady prací s malými dětmi a někdy se i něčím inspiruji. Ohledně správné techniky úderů se radím s bráchou nebo i s jiným trenérem. Chci mít jistotu, abych něco nezanedbala, a taky jestli dětem nemůžou některé tréninkové cviky uškodit. Snažím se tedy svou práci konzultovat s ostatními, ale že bych si připravila trénink dopředu, kde budeme dělat tyto konkrétní věci, tak to ne. Hraji tenis přes 20 let a myslím si, že vím, co do tréninku dát a co ne.
Jaká byla vaše předchozí hráčská kariéra?
Začínala jsem hrát v sedmi letech, kdy mě k tomuto sportu přivedli rodiče. A přestože teď převážně trénuji, tak si občas zahraji i nějaký turnaj nebo mistrovský zápas za klub, ale to už je spíš jen tak pro radost. S aktivní kariérou jsem skončila, protože jsem nebyla na takové herní úrovni, abych se tenisem do budoucna živila. K trénování mě navedlo, když otec postavil tenisový areál. Tehdy jsem začínala i spolu s mým bratrem. Mou motivací byla také snaha si sama vydělávat při studiu na vysoké škole a toto období k tomu bylo vhodné.
Není to poměrně brzy začít trénovat ve dvaceti?
Asi ano, ale pro mě to tehdy nebyl problém.
Máte kromě klasického tréninku na kurtu i specializované kondiční cvičení?
Už od babytenisu máme jedenkrát týdně kondice s trenérkou, které platí klub. Určitě je to důležité. Rodiče si totiž často myslí, že pokud to není tenis, který mají zaplacený, tak dítě na kondici nedají. Kondiční příprava je ale stejně důležitá jako tenisová. Starší děti, které už pravidelně jezdí na turnaje, to ví samy, že bez kondice to nejde. U závodních hráčů už si rodiče platí osobní kondiční trenéry a fyzioterapeuta.
Jak probíhají tréninky v zimě?
Tréninky máme v hale v období od poloviny října do konce března. Největší problém je ale s místem. Začínali jsme přes zimu s dvěma kurty a pak jsme přidali ještě jeden antukový. Postupem času jsme ale byli nuceni využívat halu na Šumbarku (místní část Havířova, pozn. red.), kterou jsme měli pronajatou každý den v určité časy, které nám byly přiděleny.Nyní je obrovská výhoda, že jsme postavili pevnou halu. Přesto máme problém v zimě udělat dětem tréninky stejně jako v létě. To máme totiž k dispozici 6 kurtů a v zimě jen 5. Hráče tudíž musíme rozdělit do větších skupinek. Především se snažíme vyjít vstříc těm, kteří do tenisu dávají nejvíce peněz a hrají závodně.
Je pro vás náročné, aby malé děti udržely při tréninku pozornost?
Minitenis je asi nejnáročnější, ale vždycky záleží především na dítěti. Některé dítě je ve čtyřech letech úplně v pohodě a některé naopak úplně mimo. Takže udržet pozornost u nejmenších dětí je těžké, protože trénink nemusí bavit každého. Snažíme se děti přimět udržet pozornost formou her. Když vidíme, že dítě nevnímá, tak hru změníme. Přidáváme taky hodně cvičení, kde se počítá, ať mají děti dojem, že ve hře uspějí. Na některé děti je s trénováním příliš brzo, tak rodičům řekneme, ať ještě rozhodnutí zváží a třeba půl roku počkají. Někteří rodiče se urazí a už nepřijdou, jiní to pochopí a přijdou později nebo změní sport. U babytenisu je to lepší, protože děti už mají devět let a dá se s nimi lépe pracovat.
Na jak velké hřiště děti hrají?
Minitenis se hraje na čtvrtku hřiště. Hráči mají menší rakety, měkčí míčky a hraje se přes malé tenisové sítě. Babytenis se už hraje normálně na velké hřiště, což si myslím, že je špatně, protože pro děti je přechod z minitenisu na babytenis hodně náročný. Za mě by bylo nejlepší jim udělat třičtvrtě hřiště, ale to je problém svazu, my s tím nic nenaděláme. Rozdíl oproti minitenisu je i v tom, že se hraje s tvrdším balónkem. Hráči jsou ale ještě dost malí a míček je přeskakuje. Myslím si, že je hra na celé hřiště ničí i technicky, protože údery pak hrají nad hlavou.
Spolupracujete i s ostatními trenéry z klubu?
Já si myslím, že jsme jeden z mála klubů, který funguje tím, že si tady trenéři nekonkurují. Spolupracujeme a říkáme si různé názory na děti, snažíme si pomáhat a dívat se i na ostatní hodiny trenérů. Takže my tady jako trenéři fungujeme výborně. Máme děti rozdělené tak, že můj brácha má na starosti starší, závodní hráče. Jezdí s nimi i na turnaje, a tak nemá stabilní tréninkový plán. Pak v klubu máme další trenéry jako jsou Jiří Michník, Gabriela Chmelinová a Adam Konečný, kteří učí závodní i rekreantské hráče.
Mají tedy trenéři rozdělené hráče, kterým se věnují?
Máme hráče rozdělené tak, že některé dítě má i více trenérů. Občas se objeví i požadavky od rodičů, kteří mají tendenci si určovat trenéry, ale to si vždycky vyřešíme mezi sebou. Rozhodně si však nekonkurujeme a nepřebíráme hráče.
Řeší se v klubu i mentální trénink hráčů?
Některé děti nezvládají zápasy a problémy se pak řeší individuálně, kdy se hráč domluví s psychologem a probírají dané situace např. třískání raketou. Nemusí to být vždycky přímo psycholog, v klubu máme jednoho rodiče, co se zabývá psychikou hráčů, takže situace proberou s ním. Angažují se samozřejmě i trenéři, především brácha, který dětem a rodičům věnuje všechno, co může. Snaží se s nimi neustále komunikovat a rozebírat zápasové situace.
Proč si myslíte, že jsou v ČR ženy v tenise úspěšnější než muži?
Za mě je to jednoznačně z toho důvodu, že kluky pohltí většinou fotbal nebo hokej. Pokud je dítě šikovné, tak ho rodiče směřují spíše tímto směrem, jelikož kluci mají mnohem větší možnosti v těchto sportech. Spousta rodičů se na výběr sportu také dívá z pohledu peněz, protože každý si myslí, že jejich dítě bude nejlepší. V hokeji nebo fotbale si hráči dokáží i něco málo vydělat, i když nehrají úplně na nejvyšší úrovni, kdežto v tenise se uživí třeba jen sto nejlepších na celém světě. To je strašně velký rozdíl, takže z toho důvodu si myslím, že je v tenise méně chlapců. Pokud mají rodiče dívku, tak moc možností nemají a často jí dají právě na tenis. Holka jinak může ještě tancovat nebo hrát volejbal, což se mi taky docela líbí, ale když se rodič dívá na situaci z pohledu peněz, tak je asi dítě z tance nebo volejbalu nezíská. Ovšem i tenis je jen pro zhruba sto vyvolených na světě, i přesto máme asi deset tenistek ve světové stovce žebříčku, takže u nás výchova hráčů probíhá zřejmě dobře.
