Jakub Hyhlík 
Jak by mohla česká žurnalistika pomoci slovenské demokracii?
Myslím si, že si vzájemně můžeme pomáhat tím, že si dáme prostor odprezentovat, co nás tíží. Jsme si jazykově blízcí, rozumíme si a máme občas podobné problémy v závislosti na tom, co se tu objeví za šéfy v politice. Myslím, že první takovou vlaštovkou bylo, když česká DVTV umožnila některým redaktorům, aby šli pracovat svobodně do jejich média ve slovenské pobočce DVTV poté, kdy začali nuceně odcházet lidé z veřejnoprávní televize nebo rozhlasu. Řekl bych, že když dojde na nejhorší, i ostatní kolegové novináři budou moci takto fungovat, ale díky internetu a sociálním sítím se dá novinařina dělat i ve státech, kde se utahují šrouby.
Z vlastní zkušenosti vím, že když novinářům znemožňují pracovat ve veřejnoprávním médiu, nacházejí si cestu třeba do privátních médií. Nebo se dostávají k lidem, dnes moderní formou, přes podcasty. Takže jim není úplně znemožněno dělat svojí práci. Nemohou ji dělat ve standardním médiu, jak byli zvyklí, ale novinařina tím ještě neumírá.
Takže utahování šroubů sice má vliv, ale novinařinu nezničí?
Myslím si, že novinařinu to nezničí. To by se režim musel změnit v totalitní, a to zatím nehrozí. Že se totalitně chová jeden premiér a dnes i celá slovenská vláda, ještě neznamená, že se změní zákony. Slovensko je součástí mezinárodních institucí jako Evropské unie nebo NATO a nemůže se úplně odklonit od standardních demokratických procesů.
V článku od Investigace.cz před dvěma lety popisovali spojení mezi Annou Bubeníkovou, zapojenou do kauzy Gorila, a Andrejem Babišem skrze investice ve Slovinsku. Bubeníková se účastnila skrze desetiprocentní podíl v jedné investiční společnosti, druhá společnost podílející se na investici byla ze sta procent vlastněna Andrejem Babišem. Do jaké hloubky sahá propojení slovenské a české politiky, popřípadě korupční scény?
V podstatě to sjednocuje Andrej Babiš, jelikož je Slovákem, jehož počáteční vzestup má kořeny na Slovensku, a který propojuje českou a slovenskou politiku i byznys. Se slovenskou politikou je spojen i skrze vybudované dobré vztahy se současnými reprezentanty vlády, Robertem Ficem anebo Šutajem Eštokem, ministrem vnitra.
Je to přirozené, a proto se nedivím, že kolegové upozornili na ty spojené nádoby českého a slovenského byznysu. Čím více se o tom bude psát, tím lépe, protože to rozsvícené světlo, jak já říkám, je vždy nejhorší pro politiky a zločince. Když rozsvítíte světlo, hůře se jim krade nebo dělá lumpárna.
Poradcem Hamáčka byl v roce 2018 na krátkou chvíli Tibor Gašpar. Mělo toto spojení také nějaký vliv?
Myslím si, že se jednalo o pomocnou ruku blízkým lidem. Vyšli si vstříc určité skupiny lobbistů v politice jak na Slovensku, tak v Čechách a to, že to skončilo u Hamáčka, může mít souvislost s tím, že Gašpar byl policejním prezidentem. Znal problematiku policie a nechtěl úplně upadnout v zapomnění a ztratit vliv a pozice. To že dostal flek na jistou dobu u českého ministra vnitra bylo krytí, aby se mu nestalo, že by po něm třeba šli slovenští policisté a zatýkali ho, protože by to mohlo způsobit problém v mezinárodní politice. Byla to taková z nouze ctnost, chytání se stébla, snaha pomoci si z nesnází u českého spřáteleného politika.
Přesuneme se nyní do Česka k tématu, ve kterém se dobře orientujete, a to je Miloš Zeman. Jakou roli v dnešní době zastává?
Pro mě je to mírný šok, protože jsem si myslel, že s opuštěním Hradu půjde objímat stromy, třeba i někam jinam než na Vysočinu. Ale je v něm neustálá tendence ovlivňovat veřejné mínění. Na jednu stranu se nedivím, jelikož prezidenti, ať jím je kdokoliv, mají tendenci si zakládat instituty, knihovny a mít nějaký vliv. Spíš jsem si myslel, že bude mít hodně vážné zdravotní problémy, které ho dovedou k upozadění veřejné aktivity, ale možná i díky tomu, že už nezastával významnou politickou funkci, se dostal do většího klidu, i zdravotního.
Je mu zdravotně mnohem lépe, než mu bývalo, když byl na Hradě. To mu umožňuje se stále veřejně angažovat. Já mu to neberu, myslím si, že je pro něj angažování se ve veřejném životě od prvopočátku přirozené, ale také si myslím, že čím více upadne v zapomnění a čím méně bude mít posluchačů, tím lépe pro českou společnost.
Znamená to, i vzhledem k tomu, že na oslavě jeho narozenin byla řada předních politiků jako Fico, Babiš a Orbán, že se Zeman schoval do ústraní pouze jako osobnost? V rozhovoru pro ČT říkal, že si k němu politici chodí pro rady. Znamená to, že ještě stále tahá i za politické nitky?
Minimálně naznačuje. Tou oslavou narozenin a typem lidí, které si pozval, určil druhou frontu politiků, kteří by se měli dát dohromady a jít proti současné vládě. Byl tam Filip Turek za Motoristy, byli tam lidé blízcí Robertu Šlachtovi, byl tam Václav Klaus se svými lidmi, komunisté, lidé z extrémistického spektra, ať už SPD, nebo i další. Prostě vytvořil takovou prazákladnu pro lidi. I pouhé fotky, které se dostávají do veřejného prostoru říkají, že tohle jsou ti, které před sebou tlačí Miloš Zeman, dává je jako náhradu za sebe a jestli jste někdy věřili Miloši Zemanovi, volte je.
Slouží vražda novináře Jána Kuciaka v dnešní době stále jako zastrašující příklad pro podsvětí nebo se na ní už pozapomnělo?
Myslím si, že slouží. Nechtěl bych, aby k té události došlo, ale stalo se to. A nechtěl bych aby se to opakovalo, ale je fakt, že to může být odstrašující, že nepůjdou tak divoce a šíleně po novinářích, aby to takhle zase nedopadlo. Je to veliké poučení, ale nechci říct, že to je ochrana do budoucna. U nás jsem těžce nesl když Miloš Zeman z Hradu často útočil na novináře. Už jenom to, že o nich mluvíte negativně a různě je dehonestujete a nepřímo vyzýváte k likvidaci může ve společnosti vyprovokovat někoho, kdo mu odezírá od úst, aby udělal tu nejšílenější věc. A to může být nebezpečné. Myslím si, že na Slovensku to opět začíná přesahovat únosnou míru, ale už to nemusí být organizovaný zločin, ale třeba nějaký nahodilý poblázněný člověk, který bude chtít vyřešit tu situaci podobně, jako když v Americe někdo zaútočil na Donalda Trumpa.
