Josef Krebs Celá kauza odstartovala, když New York Yankees obvinili Red Sox z používání chytrých hodinek ve vzájemném utkání. Bostonský celek měl podle nich externího spolupracovníka, který sledoval detailní záběr nadhazovače, načež tyto poznatky předával pomocí elektroniky přímo na střídačku. Pálkaři pak mohli dopředu tušit, jaký typ nadhozu mohou čekat.
Ve sportu už dávno neplatí trend dávných dob, kdy z většiny klání logicky vítězně odcházel fyzicky silnější či snad více motivovaný jednotlivec nebo kolektiv. Speciálně pak u týmových sportů se totiž taktika, včetně analyzování soupeřových dispozic a slabin, stává zásadním a mnohdy i rozhodujícím faktorem. Sportovní duely v současné době tak nezačínají úvodním hvizdem do píšťalky, ale již s několikadenním předstihem v útrobách stadionů. Stejně tak jako jsou rozhodčí schopni v reálném čase posuzovat sporné situace, začaly i samotné sportovní kluby analyzovat své výkony a soupeře přímo během samotného utkání.
Vlastní pravidla jako nástroj k úspěchu
Podle textu ze dne 6. září 2017 uveřejněného na portále Sport.cz docházelo k předávání informací o herních signálech pomocí chytrých hodinek Apple Watch, což potvrzuje i příspěvek na webu BBC z předchozího dne. Zajímavostí je, že ve stejné sezóně se podobného prohřešku dopustil tým Houston Astros. Server Aktuálně.cz v článku z 15. 1. 2020, který mapuje celý skandál, uvádí, že „záběry z kamery sledoval pracovník klubu v tunelu na stadionu a klepáním do odpadkového koše pak hráčům a trenérům naznačoval, jaký typ nadhozu soupeř zvolí.“
V této souvislosti je potřeba podotknout, že pravidla ve sportu, tak jak je známe, jsou variabilnější a mnohem více flexibilní než v kterémkoliv jiném odvětví, které se řídí psanými zákonitostmi. Jednotlivé sportovní disciplíny si je utvářejí samy sobě tzv. na míru a v závislosti na svém vývoji je i upravují a aktualizují. Opomenout nelze ani podmínky, které jsou diametrálně odlišné od těch, které panovaly v minulém století. Je tedy zcela v zájmu všech zúčastněných, aby se jim prostřednictvím pravidel přizpůsoboval i sport samotný. Otázkou ale je, kde se nachází pomyslná hranice toho, kdy to je, a kdy už zase není sport. Opravdu chceme fotbalisty s vysílačkou u ucha, prostřednictvím které by dostávali pokyny od trenéra, jak správně zahrát pokutový kop?
Pravidla se dají odnepaměti všemožně ohýbat a hledat v nich skuliny pro vlastní užitek. „Snaha o zjišťování herních signálů soupeře není konkrétně v baseballu žádnou novinkou, dříve k tomu týmy používaly mobilní telefony. Poté, co však vedení MLB zakázalo elektroniku tohoto typu na hřišti užívat, hledají se jiná řešení,“ popisuje celou anabázi kolem podvodů v již zmíněném příspěvku Sport.cz.
Legálně na příjmu
To, co je někde překročením pravidel, je jinde normou. Hokejoví fanoušci už si zřejmě zvykli, že při pohledu na střídačku někteří členové realizačního týmu telefonují. Spolupracovník v hledišti podávající zpravodajství včetně postřehů k hernímu projevu optikou, a především pak nadhledem televizních kamer, je totiž k nezaplacení. Zásadní rozdíl s uvedeným příkladem je ovšem v tom, že na zimním stadionu kouzelné sluchátko žádné přelomové informace nepřináší. V baseballu je to jiné. Dešifrovaná zpráva o konkrétním způsobu nadhozu totiž přináší nespornou výhodu pro obeznámený tým. „Chytač většinou svému spoluhráči ukáže smluveným signálem, jaký styl nadhozu zvolit. Pálkař druhého týmu pak nemá mnoho možností, jak přesně odhadnout, jakým stylem na něj nadhazovač míček vypustí.“
Odsouzené dekódování
Komentátor deníku New York Post Joel Sherman na Twitteru prohlásil, že MLB musí potlačit šibalské snahy o využívání technologií ve sportu. Týmy by podle něho měly také zvážit, zda zachovají neverbální komunikaci na hřišti jako jediný dorozumívací prostředek.
I když všechno výše zmíněné pomineme, zůstává tu stále jedna zásadní věc – nepsané morální zásady opět utrpěly ránu, ze které se budou ještě dlouho vzpamatovávat. Od mládežnických kategorií se systém snaží budoucím profesionálům vštípit zásady fair play. Tato teorie vzdělávání je však naprosto v rozporu s jednáním ve skutečném světě. Radost ze hry je přežitek. Pro vítězství (a peníze) jsou týmy schopné obětovat téměř cokoliv. I svou čest a pověst.
Pokud bychom měli porovnat tento typ podvádění například s dopingem, museli bychom dojít k závěru, že se od sebe ve své podstatě až zas tak moc neliší – úmyslně překračujeme vymezené hranice za účelem zvítězit, nepovoleně zvyšujeme své přirozené šance na úspěch. Bez ohledu na pocit provinění, a navíc s vědomím, že svým jednáním znevýhodníme soupeře. S přihlédnutím k těmto okolnostem bychom mohli tento typ podvádění zařadit mezi sociální deviace.
„Ohledně prozrazování signálů žádné pravidlo nemáme. Je to součástí hry hodně, hodně dlouho. Za porušení pravidel může to použití elektronického vybavení,“ dodal komisař Rob Manfred pro New York Times, kteří o případu informovali vůbec jako první.
Podvod, omluva, jdeme dál
Baseballová liga vyvinula nemalé úsilí pro rozklíčování celé kauzy. „MLB vyslechla 65 zaměstnanců Red Sox, včetně 35 minulých i současných hráčů,“ potvrzuje v oficiálním tiskovém prohlášení klub, který dodává, že „jako organizace usiluje o 100% dodržování pravidel."
Ačkoliv vyšetřovací komise všechna obvinění potvrdila, rozhodla se nakonec exemplární tresty v této kauze neudělit. Prostřednictvím stanoviska s poměrně zarážejícím a překvapivým výsledkem vedení soutěže požádalo pouze o veřejnou omluvu všech aktérů. Red Sox přijali rozhodnutí komisařů bez vyvinutí snahy o odvolání se. Disciplinární tresty uděleny nebyly, kvůli aféře s "kradením" signálů ale o místo přišel třeba trenér Bostonu Red Sox Alex Cora.
