Kristýna Pátková 
Deset let se kanadská výzkumná instituce Canadian Institute for Substance Use Research zabývala spojitostí mezi občasným pitím alkoholu a délkou života. Z výzkumu vyplynulo, že ani umírněná konzumace alkoholu není zdraví prospěšná. Představa o prospěšnosti alkoholu tu existuje už velmi dlouho, k odhalení této mýlky nepomohl ani výzkum z roku 1924, kdy přišel Raymond Pearl se svým grafem ve tvaru J. Tvrdil, že mírní pijáci se ve výsledku dožijí mnohem vyššího věku než abstinenti. No krom chybějící přesné definice, co znamená mírná konzumace, skutečnosti, že abstinentů bylo tak malé množství, že výsledky studie nebyli dostatečně relevantní a taky opomíjení ostatních faktorů ovlivňujících zdraví, jako je pravidelný pohyb, by to mohla být poměrně prospěšná studie. A tak jsme všichni zajásali a sto let pili, co hrdlo ráčí.
Ruku na srdce, všichni si uvědomujeme, jak moc je naše kultura a identita jakožto Čechů založena na konzumaci alkoholu. Jsme světovou jedničkou v konzumaci litrů piva na osobu. Při bližším zkoumání cen v obchodech dokonce nalezneme pivo levnější než balená voda. Když už se mezi sebou nehádá sparťan se slávistou, tak je to vzývač Plzeňského Prazdroje a Starobrna. Nebo snad sladkého a suchého vína? Většina lidí v našem okolí má ohledně alkoholu jasně srovnané své preference. Je úsměvné a zároveň trochu smutné, když si člověk uvědomí, že odpovědět na otázku "Co piješ?" je snazší než "Jakého spisovatele máš nejraději?"
Konzumace alkoholu se stala jakousi normou pro všechny kategorie. Většina dětí se s alkoholem setkává v domácím prostředí a bere ho jako běžnou věc. V pozdějším věku si parta patnáctiletých dětí nedovede představit, co by mohlo být víc cool než přinést flašku vína, či něčeho tvrdšího a společně ji vypít a královsky se pobavit nad pocitem alkoholového omámení. V dospěláckém světě bývá alkohol velkým pomocníkem. Žízeň po těžké práci nejlépe zažene pivo a nemluvu ve společnosti uvolní pár drinků na baru. Přesto všechno zapomínáme, že alkohol je jed, který tráví naše tělo.
Po výsledcích výzkumu bychom měli mít utrum. Teda ti, co jsou ochotní upřednostnit své zdraví, před pomocníka a katalyzátor lepší zábavy. Ale proč bychom vlastně měli žít tak dlouho, když to nebude sranda? Většina z nás ztratila schopnost užít si večer bez menšího alkoholového nakopnutí. Ty nejlepší a taky nejtrapnější zážitky se skrývají na dně flašky, ne? Však žijeme jen jednou!
Jako varování a ponaučení nám neslouží ani následná kocovina. Lék na ní si teď dopřávají laboratorní myši v Číně. K přechodu na lidi vede ještě dlouhá cesta, a i kdyby se nakonec dostal na náš trh a za přijatelnou cenu, o čemž pochybuji, bude to stačit? Zaženeme možná fyzické následky opilství, ale co ty psychické. Většina bitek, hádek a násilí se děje právě pod vlivem. Jaký lék by musel být vyvinut, aby vrátil zpět naše činy, aby zahnal ten pocit studu, když si ráno probudíte, vedle postele ukradená dopravní značka a v mobilu agresivní smsky odeslané na telefonní číslo vašeho šéfa.
