Tereza Stryková 
Psal se rok 1985, když Dorothea Puente začala s provozem penzionu v Sacramentu. Jejími nájemníky byli povětšinou lidé z okraje společnosti. Alkoholici, duševně nemocné osoby, anebo bezdomovci, kteří dostávali sociální podporu. Puente se o své nájemníky starala pečlivě. Vařila jim, nakupovala jim, vytvořila jim hřejivý domov, který povětšinou nikdy neměli. Dobrodinka známá v celé čtvrti. Málokdo by za jejími záměry hledal něco zlověstného, a přesto měli nájemníci vždy společnou jednu věc. Pokud by zmizeli, nebyl nikdo, kdo by je hledal, nebo kdo by se o jejich zmizení vůbec zajímal.
Zdá se neuvěřitelné, že teprve v roce 1988 byla policie informována o zmizení jednoho z jejích nájemníků. Zmizení tehdy nahlásila sociální pracovnice Judy Moise, která onoho nájemníka do domu sama přivedla ve víře, že o něj bude dobře postaráno. To, že muži podepsala rozsudek smrti, vyšlo najevo až o nějakou dobu později.
Podle tvrzení Puente měl Alvaro Montoya, který trpěl duševní nemocí, odjet za jejím bratrem do Mexika a po návratu zpět měl odejít za svou rodinou. Problém však spočíval v tom, že Montoya už dlouhé roky v kontaktu se svou rodinou nebyl a sociální pracovnici se zdála i samotná verze jeho náhlého odjezdu do Mexika nepravděpodobná.
Zbytek nájemníků ale potvrdil verzi paní domácí. Montoya odjel do Mexika. Obrat přišel ve chvíli, kdy jeden z nájemníků prozradil, že je Dorothea nutí lhát.
„Mohu si odskočit na kávu?“
Policejní prohlídka domu překvapivě žádné stopy po zmizelém neodhalila, takže policie požádala Puente o možnost prohledat i zahradu domu. Policisté ji při tom ujišťovali, že jde jen o formalitu, aby mohli říci sociální pracovnici, že prohledali skutečně vše. Puente už od začátku odmítala jakoukoli souvislost se zmizením svého nájemníka, takže neměla samozřejmě důvod žádost odmítnout. V té době ji ostatně ani nikdo nepodezíral. Během kopání, které následovalo, se pak Puente, která doposud vše sledovala z okna, se svolením policisty vzdálila z domu s cílem dát si kávu a zklidnit nervy.
Do domu se už však nevrátila. V době, kdy bylo objeveno první tělo, už mířila do Los Angeles, kde ji policie dopadla po pěti dnech. Na zahradě bylo mezitím objeveno dalších šest těl zmizelých nájemníků. Své oběti otrávila, jiné uškrtila a následně zakopala na zahradě. Její motiv? Peníze v podobě sociální podpory, které jí byly vypláceny, ačkoli nájemníci už dávno nežili.
Další dvě vraždy
Mrtvoly se kolem Dorothey Puente jen kupily a k sedmi tělům brzy přibyly mrtvoly z dřívějších let. Vraždy měla spáchat během roků 1982 a 1985. První z obětí byla Ruth Monroe, která jí nejedenkrát půjčila peníze na společné podnikání, a dokonce spolu i nějaký čas bydlely jako přítelkyně. Hloubku jejich vztahu jen potvrzuje fakt, že Puente dokonce nabídla dětem své kamarádky, aby ji oslovovaly babi. Až natolik byl jejich vztah blízký, ale ani to Ruth Monroe neuchránilo před předávkováním kodeinem. Případ byl nakonec pro nedostatek důkazů uzavřen jako sebevražda způsobená depresemi ze smrti manžela. Ještě před tím ji ale Puente stihla připravit o veškeré jmění.
Druhým zavražděným měl být Everson Gillmouth, jehož tlející tělo v bedně nalezl rybář, ale kvůli pokročilému stavu rozkladu bylo možné tělo identifikovat až po třech letech díky podobnosti s těly nalezenými na zahradě penzionu.
Obviněna byla celkově z devíti vražd, ale soudu se podařilo prokázat jen tři. I ty ale stačily k tomu, aby byla Dorothea odsouzena na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění. Trest smrti nedostala jen kvůli četným výpovědím, které ji vykreslily jako obětavou ženu, která se velmi dobře starala o své nájemníky. V lidských vzpomínkách stále žila jako obětavá babička, která vařila pro společnost, pečovala o své nájemníky, přispívala na politické kampaně a často charitě darovala například oblečení, byť dané oblečení pravděpodobně pocházelo právě od jejích obětí a tímto způsobem se oblečení šikovně zbavovala.
Nelehký život Dorothey Puente
Dorothea se narodila v roce 1929 do nefunkční rodiny jako šesté ze sedmi dětí. Otec zemřel na tuberkulózu, když jí bylo sedm let a její matka, alkoholička, která své děti týrala, zahynula o rok později při nehodě na motorce. Spolu se sourozenci byla poslána do sirotčince, kde ji sexuálně zneužívali.
Jako šestnáctiletá se živila prostitucí, ke které se opakovaně vracela, a dokonce chvíli provozovala i vlastní nevěstinec. Vdaná byla čtyřikrát, ale žádné z jejích manželství nevyšlo a o své děti se nikdy nestarala. Místo toho jedno z dětí poslala k příbuzným a druhé dala k adopci.
Do křížku se zákonem se za různé podvody a krádeže dostala mnohokrát. V 80. letech dokonce jako osobní ošetřovatelka omamovala své klienty a soustavně je okrádala. Za své krádeže byla poslána do vězení, ale propuštěna byla hned za tři roky, i když byla diagnostikována jako schizofrenička, která musí být přísně sledována. Místo toho si ale Puente bez problémů otevřela svůj penzion v Sacramentu, kde dovršila své zločiny. I přes odsouzení a pobyt ve vězení ale Dorothea Puente do své smrti 27. 3. 2011 tvrdila, že je nevinná a nikdy nad svými činy neprojevila ani špetku lítosti. Dožila se 82 let, čímž přežila všechny své oběti.
Její příběh a osud jejích obětí tento rok nově připomněla společnost Netflix v seriálu Nejhorší spolubydlící.
