Tereza Marešová Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka zdůraznil, že pravidelné valorizace budou zachovány s tím, že je v průběhu posledního roku nahradil dočasný příspěvek. „Důchody budou stále navyšovány v řádném termínu od prvního ledna. Na tom se nic nemění. Toto navýšení bude inflaci kompenzovat v plném rozsahu,“ vysvětlil.
Co znamená důchodová reforma?
Důchodový systém v České republice nezačíná u starobního důchodce, ale u člověka produktivního věku. Všichni, kteří chodí do práce, odvádějí ze své mzdy, vyjma jiných věcí, i sociální pojištění, informuje MPSV.
Další část zmíněného poplatku platí zaměstnavatel. Tyto peníze jdou státu a ten je následně přerozděluje mezi důchodce. Nespoří se na naše budoucí renty, nýbrž jimi platíme ty nynější.
První problém se vyskytne, když bude pobíratelů více než lidí, co na ně platí. Starobních důchodců je k dnešku 2 352 752, zatímco pracujících lidí 5 222 091, jak ukazují data MPSV a ČSSZ.
Dokud je plátců více než pobíratelů, je systém udržitelný. Jenže počet obyvatel České republiky stabilně klesá. Takže až 5 milionů pracujících půjde do důchodu, nebude dostatek plátců sociálního pojištění, aby vydělali na důchody pro všechny. Anebo vydělají na rentu všem, ale málo. Zbytek si bude muset zajistit každý sám.
Důchodový systém se nyní skládá ze dvou pilířů – prvního a třetího. Druhý byl zrušen v roce 2016. Třetí pilíř je jednoduše vlastní snaha plátce si na důchod našetřit. Tento krok ale není povinný. Spadá sem třeba penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření. Vzhledem k jeho dobrovolnosti samozřejmě ne každý spoří.
Právě to vytváří další problém v případě situace, kdy bude více pobíratelů důchodu než plátců. Zatímco některým jejich úspory vykompenzují nižší důchod, ne všichni budou úspory mít. A právě proto političtí činitelé a experti neustále mluví o reformě – nikomu se do ní ale nechce. Diskutovalo se o ní už u vlády Andreje Babiše i dávno před ní, jak informovaly například Seznam Zprávy už v roce 2020.
Malou nebo Velkou reformu?
Premiér Petr Nečas (ODS) byl jedním z mála, kteří se svou reformou uspěli. Malá důchodová reforma zajistila mimo jiné vyšší důchody pro lidi s vyššími příjmy. Přes všechnu kritiku vstoupila v platnost v říjnu 2011. Velká reforma prosadila druhý pilíř, který vydržel jen pět let do roku 2016.
Před pikolou za pikolou, reforma bude stát, nebo nebudu hrát
Úplně první reforma důchodového systému proběhla po listopadu 1989, kdy bylo potřeba oddělit sociální systém od státního rozpočtu. Další diskuze o jeho změnách rozvášnily společnost v roce 1995 po reformách systému v Polsku a Maďarsku. Žádnou skutečnou reformu nepřinesly. Další debata, nikoliv reforma, začala v roce 1998. A pak 2006. Bez výsledku. Změna totiž podle zákoníku vyžaduje souhlas napříč parlamentními stranami, jenže se nikdy nedomluvily, podotýká vláda na svém webu.
Valorizace na závěr
V březnu letošního roku vzbudila vášně valorizace důchodů, o které EuroZprávy.cz psaly. Ta měla proběhnout kvůli mimořádné inflaci spojené se zahraniční situací a energetickou krizí. inflace je notoricky známý pojem nerozlučně spojený se světovou a národní ekonomikou. Za poslední dva roky dosáhla dle ČSÚ vyšších hodnot, než je zdravé. Pokud tedy panuje vysoká inflace, znamená to, že si za tisícikorunu člověk nekoupí tolik věcí, jako když byla inflace nízká.
Valorizace tedy znamená, že pokud je inflace vysoká, stát důchody o určité procento zvedne. Jenže státní rozpočet, který pokrývá valorizaci, je v mínusu. Proto vláda v březnu rozhodla o jejím tolik diskutovaném snížení a na začátku června jednala i o zpomalení valorizací.
Zdravíčko slouží, doktore, ale penzijní systém mi neprospívá
Český penzijní systém neprospívá ani v dobách ekonomické prosperity. Z demografických důvodů popsaných výše klesá do deficitů v desítkách miliard korun. Když se systém nezmění, bude dál vznikat dluh vůči rozpočtu. Minulý rok to dle serveru Seznam Zprávy bylo 21 miliard.
O zajímavé srovnání se postarala organizace OECD, když srovnala náhradové poměry důchodů vztažených na průměrnou mzdu v různých státech. Nutno podotknout, že co stát, to jiný důchodový systém – liší se věk odchodu do důchodu, či počet odpracovaných let, míra zdanění a mnoho dalšího. Teď ale zpět ke srovnání – dle něj mají nejlepší důchody v Lucembursku – v porovnání s průměrnou mzdou dosahují 107,8% její částky. Nejhůře se umístilo Lotyšsko – důchod zde dosahuje 67,1% průměrné mzdy. Průměr všech zemí OECD je na 90% a Česko je na třiadvacátém místě s důchodem ve výši 73,3% průměrné mzdy.
