Václav Harmáček 
Film nominovaný na devět Oscarů, ze kterých si tři odnesl. 12 let v řetězech je natočené podle stejnojmenné autografické knihy napsané Solomonem Northupem. Jedná se o strhující drama, které zobrazuje krutost a realitu (nejen) otrokářství v USA.
Solomon je svobodný černoch, žijící se svou ženou a dvěma dcerami ve státě New York. Živý se hraním na housle a jako farmář. Jednoho dne je unesen a zavlečen na Jih, kde je stále otrokářství naprosto běžné. Je prodán do otroctví, nejdříve poměrně benevolentnímu otrokáři, který sám není z reality otroctví příliš nadšený, ale není v lehké finanční situaci a levná pracovní síla se mu velmi hodí. Když se Solomon zprotiví několika místním bělochům, kteří jej chtějí připravit o život, musí jej otrokář prodat, aby mu zachránil život. Nový pán ovšem nezná soucit k černochům, jsou podle něj bělochům vzdáleni téměř jako opice. Pod tímto otrokářem zažívá strašlivý psychický teror a mučení a je s ním zacházeno hůře než s věcí. Přestože se zdá, že jeho život skončil, Solomon se nikdy nehodlá vzdát a stále se snaží poslat dopis s prosbou o pomoc svým bílým přátelům v New Yorku.
Při sledování pocítíme hrůzu, strach a soucit. Sledovat výsměch, opovržení, nelidské zacházení i detail biče, který vytrhává kusy masa, může opravdu jen málokoho nechat chladným a donutí nás prožívat jakými hrůzami si otroci mohli procházet. Film realitu nepřikrášluje. Ukazuje nám lidi, kterým se otrokářství hnusí, lidi, kterým se nelíbí, přesto jej z pohodlnosti, či těžké životní situace praktikují i lidi, kteří se v něm naprosto vyžívají a absolutní moc nad lidskou bytostí si vychutnávají.
To nejlepší a zároveň nejstrašlivější na tomto filmu je, jak lidské jsou v něm postavy, které dělají tak nelidské věci. „Hodný“ otrokář se snaží, aby se s jeho otroky zacházelo v rámci možností slušně a má výčitky svědomí, přesto své otroky nepustí. Sadistický otrokář se v mučení vyžívá, ale je evidentně zmatený, nejspíše duševně nemocný a viny se zbavuje všemožným myšlenkovým kličkováním a alkoholem. Přestože vidíme jeho neuvěřitelnou krutost a je téměř nemožné s ním jakkoli sympatizovat, vidíme i jeho ubohost, zoufalství a obrovský vnitřní boj. Tento přístup nám odepře schovat se za to, že je to nějaký „nečlověk“, monstrum, jen filmový záporák a uvědomit si, že je jeden z nás.
Film nás vyzývá k zamyšlení se nad celou lidskou historií, hrůzami života a námi samými. Za myšlenku, kterou film vysvětluje si můžeme dosadit jakoukoliv dobu a civilizaci v historii. Různá doba, různé podmínky a nastavení dohnaly i „dobré“ lidi k hrozným věcem. Jak víme, že za určitých podmínek bychom se nechovaly podobně, jako některé záporné postavy z filmu?
Zároveň v nás film však vzbuzuje lítost a pochopení k otrokům, kteří v těchto životních podmínkách naprosto ztratili vůli k životu, ale také vzbuzuje údiv a uznání vůči těm otrokům, kteří se nevzdávali. Můžeme si z filmu odnést naději, že i když se zdá, že už to bude jen horší, vždy může vysvitnout naděje, a také že můžeme být vděční za dobu a podmínky ve kterých žijeme.
