Komerční přestávka je strašně zvláštní věc. Je příliš krátká na to, aby si člověk třeba jen objednal další pivo, nicméně během těch několika desítek sekund připomene všem mužům u obrazovek, že by si měli dojít k urologovi, škodolibě se jim vysměje, protože jejich erekce už taky za moc nestojí a pak jim zamotá hlavu spotem o tom, jak jim z televize vyskakuje Klepiš. To půlku vyděsí a druhou zklame. Ženy, které se na hokej dívají (ať už dobrovolně nebo z donucení) ocení komerční přestávku ještě trochu méně. Ovšem vyskakující Klepiš už vyděsí pouze jednu čtvrtinu dam. A tak mě překvapilo, když se mezi všemi těmi spoty, které většinou nesou nulovou informaci (protože k čemu mi je plastové okno, které hraje hokej), objevila právě reklama na Jägermeister. Několik spotů s Danielem Čechem totiž vysílá k Českým fanouškům jasný signál, aby si své „hejty“ nechali pro sebe.
Podle všeho jsme v tomhle docela zvláštní národ. Zatímco jinde je v módě spíše slepé fanouškovství a bezbřehá důvěra v dobrý konec, u nás se dost často setkáváme možná až s přehnaně negativními reakcemi. Pokud se nedaří, je pochopitelné, že se divák může na místě nechat strhnout negativními emocemi. Neplatí to samozřejmě vždycky. V hospodách se často setkávám s příjemnou atmosférou, lidé zpívají a povzbuzují. Opravdový problém ovšem začíná až na sociálních sítích.
Zatímco kdysi se hokejisté museli vyrovnávat pouze s několika nelichotivými články sportovních redaktorů a s výtkami trenéra, dnes právě na sociálních sítích čelí daleko většímu tlaku. Jenomže u trenéra a sportovních redaktorů se předpokládá alespoň minimální konstruktivita a znalost problému. Pokud vás ale neustále kritizují lidé, pro které hokejka znamená panelák a s ledem se setkávají jen tehdy, objednají-li si frappé, může to být pro hokejistu frustrující. A kdo by chtěl frustrované hokejisty?
(video ke zhlédnutí zde)
Foto: http://www.fandijakomeister.cz/